12. Stenografie a kryptografie, interpunkce

12. Stenografie a kryptografie, interpunkce

Stenografie

• nauka o těsnopisných systémech

• nazývána někdy také brachygrafie – psaní zkrácenými systémy

• mezi těsnopisné systémy patří i zmíněné Tirónské noty

• novověké těsnopisné systémy zaváděny na moderních základech od počátku 17. stol. se přizpůsobovaly národním jazykům, neměly již univerzální charakter a jsou založené na vyznačování hlásek a hláskových skupin zvláštními značkami, podle kterých se rozlišují na geometrické a grafické těsnopisné systémy

1. Geometrické soustavy – mají značky sestavené z přímky v různé poloze, z obloučků, tečky, kruhu a smyčky

2. Grafické soustavy – mají značky odvozené z částí minuskulních písmen

• zakladatel stenografie je John Willis (Art of Stenographie – 1602)

• položil této disciplíně základy, dal jí jméno a vytvořil geometrickou těsnopisnou soustavu

• zakladatelem českého těsnopisu byl Hynek Jakub Heger: Krátké zavedení k těsno-čili rychlopisu (1849) a Soustava českoslovanského těsno-rychlopisu (1851)

Kryptografie

• nauka zabývající se tajnými písmy

• studuje šifrovací systémy z minulosti a možnosti jejich čtení

• systémy šifrování textů z minulosti se dělí na substituční a transpoziční

1. Substituce

• nahrazení každého znaku (písmeny, číslicemi, značkami) jiným podle určitého pravidla

• nahrazují se jednotlivá písmena utajovaného textu dohodnutými písmeny téže abecedy, písmeny jiných abeced, číslicemi nebo grafickými či jinými znaky

• dešifrování takových textů bez klíče usnadňuje pravidelná frekvence prvních dvou nebo tří hlásek

1. Transpozice

• přesmyčka – změna pořadí znaků

• původní písmena se přemisťují podle rozmanitých způsobů na jiná místa v popsané ploše

• dešifrování takovýchto textů bez klíče je velmi obtížné

• šifry se užívaly ve starověku, středověku, ale až teprve v novověku ve větší míře, užívaly se na dokumenty vojenské, diplomatické a špionážní povahy, popř. jednoduché šifry i v soukromé korespondenci

• zvláštním typem kryptografického písma je Morseova abeceda (1838), která je založena na principu vyjádření písmen a čísel kombinací čárek a teček, které jdou vyjádřit ve formě signálů akustických, elektrických a optických

Interpunkce

• římský interpunkční systém je odvozen z řeckého a jeho hlavními znaky byla tečka a čárka

• interpunkce se poprvé prosadila v krátkých epigrafických textech, ve kterých byla slova často zkracována, takže bylo potřeba je od sebe vzájemně oddělit

• prvním znaménkem byla střední tečka – z ní postupně vznikla čárka, dvojtečka, pomlčka.

• znaménka znamenala intonaci a pauzy v řeči

• ani mezislovní mezery nebyly samozřejmostí – texty se psaly in continuo

• převrat nastal v 8. století: Karolínská minuskula – zavedla důsledné psaní mezislovných mezer, pravidla pro interpunkci, snížení neúměrného počtu ligatur – 1. užívání majuskulí – vzniky z římské kapitály

• od 11. století dělení slov na konci řádku dělícím znaménkem

• v 15. století zavádí Aldus Manutius důslednou a systematickou interpunkci (čárku, středník, dvojtečku)

• dnešní interpunkce má základ v interpunkci humanistické – šíření knihtiskem

• otazník již ve středověku, vykřičník až v 16. století