Polsko a demokracie ve 20. století

Polsko a demokracie ve 20. století

• vznik jako demokracie s pluralitou pol. stran. Poválečný rozvrat, nepokoje, války – mimořádný režim – Józef Pilsudski – „náčelník státu“. Cíl: obnova hranic z 1772. Boj soustředil na východ: Litva, Ukrajina, SSSR. Hlavní hrozba pro Polsko – vždy z Ruska. Pilsudski chtěl využít občanské války k ještě většímu oslabení Ruska. Po pasivitě z 1919 se s Petljurou (Ukrajina) pustili na východ, až ke Kijevu. Pak obrat. Sověti až k Varšavě – „zázrak na Visle“ – Polsko opět vítězně. Rižský mír – 1921 – mír se SSSR a Litvou. Poláci ovládli obrovské území, i historických, kde převládal polský velkostatek, ale obyvatelé ve většině Ukrajinci či Bělorusové. Překročili zřetelně východní hranici, kterou jim přiřkla tzv. Curzonova linie (ta +- teďka).

• 1921 – stabilizace státu – parlamentní demoracie, náb. svoboda, i nějaká mlhavá menšinová práva, která se jim nelíbila, ale podepsali to ve Versailles. Hlavní role parlament (sejmokracie).

• 1922 – Volby vyhrál Dmowski. Komunisté velmi slabí, jako celá levice – kompromitovali se za za války s Ruskem. Kom. slabí po celou dobu až do 1939. Role prezidenta velmi oslabena – schválně – Pilsudski odmítl a stáhl se.

• situace dlouho nebyla stabilní: nejisté hranice, hosp. rozvrat, polit. neklid (vražda prezidenta Narutowicze – 1922), nacionální nepokoje, sociální konflikt a pogromy. Křehká, labilní politická scéna, padala jedna vláda za druhou. Došlo tedy k přitvrzení nacionální politiky, mělo stabilizovat (vláda gen. Sikorskiho). Tak to vnímaly téměř všechny pol. strany (Polsko výsledkem dlouhých národnostních bojů, tedy má nyní právo na vlastní národní stát).

• Konflikt – mnoho Němců odešlo ze země (až 750 tisíc). Pak přesun konfliktu na východ X Bělorus., Ukr. a Židé – neustále oklešťována jejich práva, numerus clausus (hl. X Židům) na vys. školách, preferován katolicismus. Aktivizace až teroristických skupin mezi Ukrajinci. To zase zesílilo tlak Poláků apod.

• Ekonomické problémy v pol. 20. let přece jen nějak stabilizovány, konkordát s Vatikánem, pozemková reforma. – úřednická vláda Grabskeho.

• Ta pak svržena a zase boje mezi stranami (1919-1925 – 14 vlád). rozčarování z demokracie, neúspěch v Locarnu. Radikalizace až fašizace stran – Encecja – hrozba převratu. V té chvíli podpora mnoha stran pro Pilsudskeho (i levice – obava z endecje) – vláda silné ruky. Pil. i silná ruka a opora v armádě – tzv. májový převrat z 1926 – „pochod na Varšavu.“

• autoritární režim – ozdravění: „sanacja.“ – Pilsudski odmítl funkci prezidenta (tím jeho člověk – Mośćicki). On sám generální inspektor armády (nikomu nepodřízen – jen prez. ale ten fakticky podřízen jemu :-) Pak vzal i předsedu vlády a ministra obrany. 1926 – ústava – prezidentský režim – de facto Pils. režim. ani nerušil Sejm, nemusel.

• Kryptoparlamentní demokracie – zvláštní styl. Levicové zabarvení (X Maďarsko, Španělsko apod.). Postupně se však Pil. s levicí rozešel a zapojil do politiky legionářské a tradiční šlechtické síly. Levice a endecja v opozici.

• Postupně se dal tradiční diktátorskou cestou – založil vlastní stranu a ovládl volby. Neměl většinu, ale opozice tak roztříštěná, že mu to stačilo. Nebyl takový nacionalista jako Dmowski a uměl zacházet s menšinami. Za malé ústupky získal jejich podporu (např. ort. Židé za povolení náb. žid. základních škol).

• Pozice Polska se ve druhé pol. 20. let stabilizovala. I hospodářsky. I zemědělství a pozemk. reforma.

• Politická opozice rozložená – Dmowski se fašizoval. Hlavní opoziční stranou socialisti. Pilsudski proti demokracii („konstytuta-protystuta.“). Drsná, vojácká atmoféra. Přesto demokratické instituce nikdy nezrušil Parlament byl neustále a politické strany existovaly. Polsko vždy nějak specifické.

• Sanacja – spíše tradiční prezidentský režim – důlež. role charisma Pilsudskeho. Parlamentarismus oslabený, ale byl. Ne úplně autoritativní, ani parlamentní. Něco mezi. Režim např. vůbec nezasahoval do nepolitické sféry, justice nezávislá a opozice spíše integrována než likvidována. Přesto neustále hrozba, že by mohli přiostřit, např. na venkově stát pevnou rukou.

• Ostatně všude se totalitní režimy prosazovaly pozvolna, nezačaly ihned naplno.