16. Proměny evropské kultury v raném novověku

PROSTOR V RN: v 15. století Země je kulatá, je centrem vesmíru, Slunce se otáčí kolem – Země se neotáčí vůbec a vůbec se nehýbe, kolem Země obíhá měsíc a ostatní planety (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Slunce, Měsíc) -> vše ve tvaru koule se Zemí uprostřed, za 7 planetami jsou hvězdy a za nimi Bůh a andělský prostor (svět má „slupky“ – čím jdeme níž, tím je to méně dokonalé, proto peklo nejníž) – tento svět je pravidelný, ohraničený, dokonalý; svět se skládá ze 4 elementů (pouze Země) a vesmír je 5. element;

Mikoláš Koperník svým dílem rozpoutal diskuze i u běžného lidu -> přesun debat z akad. půdy

LIDOVÁ KULTURA:

• více spjata s přírodou, s cyklickým vnímáním času, s tradicemi x kultura elit bere čas více lineárně (uvědomuje si minulost)

• dříve jsme věděli málo o prostém lidu – zájem spíše o kulturu elit

• spolupráce s folklórem, archeologií, obrazy,…

• komplikovaný pojem – co je kultura? co je lid?

• zkoumání lidových hrdinů – promítání hodnot do určitých osob

• lidové slavnosti:

  • karnevaly, masopusty -> oslavy života, živočišnost, agrese, osvobození od dogmat církve

  • lidé se připravují na půst bez masa -> nekontrolovaná konzumace jídla, alkohol

  • obrácené hodnoty – hrají se frašky, spontánní představení, ve kterých jsou zesměšňovány důležité osoby

  • lidé zároveň herci i diváci – všichni se účastní

  • velebení bláznů a hlupáků

  • ventil vážnosti života -> tyto akce zároveň jako sociální kontrola – lidé si uvědomí, kde je jejich místo a jaká je jejich role, potom co hrají a zesměšňují

  • církev je využívala k propagandě – přizpůsobovala se lidovým svátkům, které se postupně christianizovaly (přebírají se symboly z lid. kultury – draci, hadi = peklo)

  • okázalé rituály měly zaručit úrodu

  • díky karnevalům dochází k novým žánrům řeči, oslabena etika řeči, nadávky, tykání, menší distance mezi lidmi

  • groteskní realismus = převádění duchovního do tělesné roviny, důraz na odhalené tělo, zobrazení tělesných proporcí, obžerství atd.

BAROKO:

• na konci 16. století vstoupila evropská kultura do nové epochy, pro kterou se později vžil název baroko, zahrnuje celé 17. století a první polovinu 18. století

• původ slova baroko je nejasný (z portugalského slova barroco=znamená perlu nepravidelného tvaru, původ slova v řeckém výrazu báros – přetížený, hojný, z italského slova barocco - „křivé“, „nepravidelné“,„dobrému vkusu odporující“)

• kolébkou nového uměleckého směru byla Itálie -> brzy po celé Evropě i v Latinské Americe a ovládl nejen architekturu a výtvarné umění, ale i literaturu, divadlo a hudbu

• mělo být protikladem k renesanci

• baroko se stalo posledním opravdu světovým univerzálním uměleckým i životním stylem

• cíleně působilo na smysly a city člověka jako žádný jiný umělecký směr před ním

• barokní stavby a umělecká díla byla především velkolepou podívanou, které se účastnily všechny smysly člověka

• mělo sloužit protireformaci- > čistě barokní umění uplatnění v katolických zemíchnový umělecký sloh neměl jen reprezentovat moc i bohatství církve a šlechty, ale zároveň člověka povznést a uchvátit -> baroko navozovalo iluzi otevřeného prostoru, který vede mimo tento

• svět, nutilo člověka k zamyšlení nad vlastním životem

• díky schopnosti působit na lidské emoce, zachytit rozpor mezi smysly a rozumem, člověkem a Bohem, ovládlo nejen katolické země Evropy, ale proniklo i do zemí protestantských a nábožensky smíšených (v Nizozemsku jako barokní realismus)

• vyčlenilo se z něj rokoko (přebujelost), novoklasicismus (znovu obrácení k Řecku), empír (až za Napoleona)

• malíři: Caravaggio, Rubens, van Dyck, Hildebrandt, u nás Diezenhoferové