13. Číslovky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
13. Číslovky
v latinské kulturní oblasti je využíváno dvou druhů číslic: římských a arabských
Římské číslice
nepoziční číselná soustava – hodnota je dána symbolem nezávisle na pozici v zapsaném čísle
jejich vznik není dobře sledovatelný, předpokládá se vliv latinské, řecké a etruské abecedy
podle jiných teorií jde o odvozeniny z obecných znaků, u některých jde o první písmena z jejich názvu
všechna čísla se tvoří kombinací těchto číslic:
I – 1 (jeden prst)
V – 5 (rozevřená dlaň)
X – 10 (dvě rozevřené dlaně u sebe)
L – 50 (latinsky je sto centum – padesát je polovina stovky – L = znak po rozpůlení C)
C – 100 (latinsky je sto centum)
D – 500 (latinsky je tisíc mille – svislým půlením vznikl znak připomínající D)
M – 1000 (latinsky je tisíc mille)
větší číslice vznikaly spojováním a opakováním symbolů
původně se řadily hodnoty pouze od vyšších k nižším, teprve později dochází i ke kombinacím opačným – multiplikace užitím čárek či čárky V– = 5000
násobením IIIIXXX = 90 (4x20+10=90)
z částí celých jednotek byla nejčastěji používána polovina s = semis (zkratka ÷)
chronogram – nápis, který obsahuje skrytý letopočet
CLangere sepVLtos VoX Mea CunCta petIt = 1420
Arabské číslice
desítková soustava poziční číselné soustavy
původ v Indii mezi léty 400 př. n. l. – 400 n. l.
u Arabů dosvědčeny v 8. století
do Evropy pronikají přes Iberský poloostrov díky arabským matematikům a astronomům v polovině 10. století v knize Al- Chorezmího
Leonardo Fibonacci – 1202 – Kniha počtů – představil arabský číselný systém Evropě
ve 13. století se začaly rozmáhat, i přestože byly zakázané
v českém prostředí od poloviny 14. století, od poloviny 16. století tento způsob všude převládá