43. Historie české knižní kultury

43. Historie české knižní kultury

• začíná texty latinskými i staroslověnskými v pokročilém 9. století, její rozmach je zbržděn rozpadem Velké Moravy

• v Čechách se pak začalo prakticky znovu a na skromnějším základě importy z Bavor, zejm. z Řezna či ze Saska

• nejstarší kodex bohemikálního rázu a snad už i domácího původu je tzv. Wolfenbüttelský kodex Gumpoldovy legendy asi z doby kolem r. 1005, kdy vznikají i první kláštery a vedle nich pak i kostely kapitulní

• zatímco z celého 11. století je stále známo jen několik kusů domácí provenience (snad tu vznikla v 80. letech skupina rukopisů kolem Korunovačního evangelistáře krále Vratislava

• ve 12. století se výrazně prosadila písařská dílna olomoucké kapituly za biskupa Zdíka a pak i další církevní ústavy jako Strahov, Plasy a Pomuk, ale i jiné

• protože rostl počet konzumentů, lze přes nedostatek dokladů počítat už se stovkami rukopisů, které ve 13. století přerůstají v tisíce, ve 14. a 15. století pak jdou do desítek tisíc

• v 13. století přibývají k dosavadním ústavům desítky dalších církevních institucí, svázaných zejm. s městským prostředím, a přibývá i literatura školská

• mohlo vzniknout i zcela mimořádné dílo v prostředí jinak průměrném či podprůměrném

• to je např. možno dokumentovat v benediktinském klášteru v Podlažnicích – v 1. polovině 13. století vznikl jeden z divů středověké knižní kultury – Codex gigas – jeden z největších rukopisů světa, obsahující celou knihovnu zdánlivě nesourodých textů

• ve 14. století byla hlavním stimulem rozvoje univerzita, ke starým církevním institucím, které byly většinou v úpadku, přistupují nové kláštery kartuziánské a augustiniánské

• v rámci univerzity měla nejvíce knih kolej Karlova (po r. 1370 přes 2000 svazků), pak k ní přistupují i další koleje a i knihovny soukromé

• z nich je nejvýznamnější soubor Jana ze Středy, známý jen ze soupisu, pak velkolepá knihovna Václava IV., dochovaná jen v impozantním torzu

• v té době působí v Praze a snad i jinde v Čechách řada katedrálů, řemeslných opisovačů knih pracujících na zakázku, a Praha se stává významným vývozcem knih do zahraničí

• za husitství dochází k podstatnému zlidovění knižní kultury – vedle velkých knihoven institucionálních se objevují i knihovny měšťanské, obsahují převážně knihy jazykově české a utrakvistické

• z knihoven pozdní rukopisné kultury pak vynikají dva humanistické celky: Bohuslava Hasištejsnkého z Lobkovic a Jana Hodějovského z Hodějova

• rukopisné soubory pak prošly těžkou dobou – jednak nepochopení, především však záměrné i mimovolné ničení za třicetileté války i za protireformace

• konečně i josefínské sekularizace způsobily, že náš rukopisný knižní fond utrpěl další nenahraditelné ztráty

• po všech reorganizacích je dnes jádro starých knih uloženo v několika ústředních knihovnách (Národní knihovna ČR v Praze, knihovna Národního muzea, Strahovská knihovna a knihovna pražské kapituly; Státní vědecká knihovna a Zemský archiv v Brně, kapitulní knihovna v pobočce Zemského Slezského archivu a Státní vědecká knihovna v Olomouci

• zpřístupněny jsou dosud jen některé sbírky, zatímco další fondy moderní pomůcky ještě postrádají, stejně jako není dostatečná evidence bohemikálního materiálu v cizině, i když dílčí pokusy, zejm. pokud jde o uměleckohistoricky cenné rukopisy, byly učiněny