Využití detektorů v archeologii

Detektory a archeologie

V množství předmětů, které se různými cestami za desetiletí a staletí nashromáždily v povrchové vrstvě zeminy, je i mnoho předmětů kovových. Ty lze rozdělit z pohledu archeologie do dvou základních skupin. K té první patří ty předměty, které nesouvisí s tématem archeologického výzkumu a které na archeologických lokalitách vystupují v roli rušivého prvku. Z velké většiny jde o novověké či zcela nedávné předměty nalézající se na povrchu terénu či mělce pod ním: konzervy, uzávěry lahví, nábojnice, součásti zemědělských nástrojů atd. Nežádoucí kovové předměty se mohou vyskytovat i v archeologických vrstvách, případně pod nimi; pak ovšem vždy jde o svědectví sekundárního narušení těchto vrstev. Výskyt těchto předmětů může doložit rozsah sekundárních zásahů do terénu, a může tak přispět k pochopení určité archeologické situace.

Druhou kategorií kovových předmětů jsou předměty, které souvisejí s areálem aktivity, který je předmětem archeologického výzkumu. V případě těchto předmětů může jít o odpad (neužitečné zlomky artefaktů, zlomky suroviny a výrobní odpad v obytných, výrobních a dalších areálech), předměty ztracené (v různých areálech, větší koncentrace mohly vzniknout např. v areálech novověkých bojišť nebo podél komunikací.), předměty opuštěné (celé artefakty, z různých důvodů zanechané např. v obydlí při odchodu obyvatel atd.) nebo záměrně uložené (např. depoty, nejčastěji se vyskytující mimo obytné areály, ale někdy i v nich). Zvláštní kategorií uložených předmětů je výbava hrobů. Kromě těchto „behaviorálních“ kategorií můžeme rozlišovat (a z hlediska užití detektorů to hraje nezanedbatelnou roli), zda jde o předměty či vrstvy v původním uložení (in situ), nebo o vrstvy a předměty druhotně přemístěné.

Užití detektorů kovů lze v archeologii považovat za účinný, avšak také silně rizikový způsob získávání poznatků. Vyzvednutím jednotlivých předmětů bez rozsáhlejšího výkopu totiž vždy uniká informace o kontextu uložení předmětu, která může být v mnoha případech významnější než předmět sám. Kromě toho lze detektorem kovů a následným vyzvednutím artefaktů určitý typ komponenty nejen odborně vytěžit, ale zcela zničit (srov. např. areál bojiště, systematicky „prozkoumaný“ detektory); tato možnost sice existuje i v případě povrchových sběrů na některých lokalitách, ale je spíše jen teoretická. Před užitím detektoru v terénní práci je proto vždy nutné uvážit, zda jeho odborný přínos vyvažuje případnou ztrátu vzniklou narušením archeologického kontextu.

Užití detektorů kovu může mít v archeologii několikerý cíl. Celkem bezproblémovým případem je využití detektorů v průběhu archeologického výkopu. Detektory kovů zde mohou být nasazeny s cílem urychlit identifikaci kovových předmětů v odkryté archeologické situaci, zacílit průběh výkopu a umožnit šetrnější vyzdvižení předmětů, případně dohledat neregistrované artefakty na haldách vykopaného nebo vytěženého materiálu. Detektory kovů by měly být také použity na všech archeologických výzkumech, kde je plánována mechanizovaná skrývka. Dříve než je povrchová vrstva odstraněna, měla by být systematicky prozkoumána detektory kovů a všechny případné nálezy by měly být přesně zaměřeny.