57. Vnitřní znaky nápisů – zejména jazyk, obsah, styl
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
57. Vnitřní znaky nápisů – zejména jazyk, obsah, styl
vůbec vznik zápisu je obvykle na přání vlastníka, výrobce či zadavatele zanechat zprávu o bližších okolnostech vzniku či obsahu produktu pro širší okruh současníků, jednak pro budoucnost
zcela výjimečně jsou převáděny ve středověku do epigrafické podoby památky právní povahy, ačkoliv to ve starověku byl běžný způsob
nápisy mají být chápány v integrální spojitosti s celým monumentem, v němž hrají důležitou roli životopisná data osob (věda zkoumající živ. data je prosografie)
problém jazyka – nápisy hebrejské tvoří nevýznamnou a svébytnou skupinu evropské epigrafiky a spolu s runami jsou objektem samostatného zkoumání, hlavním jazykem prakticky všech nápisů je latina, a tím i to, že latinský jazyk je nejvybroušenější (valná většina nápisů je svázána s církevní tematikou, mohou se v nápisem občas objevit také řecká písmena tzv. nomina sacra, teprve od 13. stol. postupně začínají pronikat národní jazyky do nápisů. ale ne v takové míře, aby latinu zatlačily
obsah – literární, historický (pamětní) s datací, či bez ní, obě tyto skupiny lze ještě rozdělit podle toho, jde-li o texty obecně historické či personalistické, dále pak právní a doprovodné
styl – nápis může také být okamžitým odrazem hnutí mysli autora, i když aspoň v podvědomí svých tvůrců je pokusem o trvalé zachycení jejich impresí (nápisy na hradech v Žirovnici a Pernštejně), problém stylu souvisí s možnostmi autorovi svobody a umělecké tvorby