Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Občan přednáška 25..11..

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (17.58 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Občan přednáška 25.11.

Pokud právo pracuje s nějakým pojmem, tak by ho mělo používat ve všech shodných případech, tato zásada je v NOZ záměrně porušena: Fyzická osoba = člověk, tvůrci chtěli vypíchnout, že se jedná především o svobodnou a důstojnou lidskou bytost.

Kdo je to fyzická osoba? člověk!!

Kdo je osoba v právním smyslu – subjekt? JE to něco, čemu lze přičítat práva a povinnosti – bod přičitatelnosti.

§ 15: Právní osobnost (dle oz způsobilost k právům a povinnostem) a svéprávnost (způsobilost k právním úkonům)

Právní osobnost = způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, tedy být jejich nositelem. Je to neomezené a neomezitelné, nabývá se narozením a zaniká smrtí.

Zákon v řadě případů uznává, že nositelem určitých práv mohou být pouze některé subjekty. (právnické osobě nemohou vznikat rodičovské povinnosti, stejně tak nemůže dědit ze zákona)

Svéprávnost – způsobilost právně jednat – činit právní jednání a v důsledku toho získávat práva a povinnosti. Nabývá se postupně v závislosti na rozumové a volní schopnosti. Může být omezena a to až v rozsahu, že člověk není vůbec schopný právně jednat. (§ 15 odst.2 + § 31) Lze do ní zasahovat.

Právnické osoby mají také právní osobnost, ale už z její povahy plyne, že ne všechna práva a povinnosti. Svéprávnost právnické osoby nemají a nemohou být ( § 15). Právnická osoba je konstruovaná jako právní fikce a jedná za ni vždy někdo jiný. ( § 15 odst. 2 + § 161)

§ 16: Právní osobnosti ani svéprávnosti se niko nemůže vzdát ani zčásti, učiní li tak, nepřihlíží se k tomu.

§ 17 odst. 1 : nemá zásadní praktický význam. Naproti tomu § 17 odst. 2 je významnou reakcí na rozhodovací praxi soudů ČR (často se dělo, že ve smlouvách, kde figuruje osoba právnická Obec, tak byla označena jako obecní úřad. Soudy však řekly: „smlouva je neplatná.“ Místo aby nehleděly na formalismus a uvědomili si, že jde o obec)

§ 18: Osoba je buď fyzická, nebo právnická. Nemůže být obojí. Naproti tomu, pokud zákon používá výčet se spojkou nebo a čárkou, tak jde o vylučovací dikci. Bez čárky slučovací.

§ 19 odst. 1: skoro opsaný § 16 z OZ. Jeho praktický význam je minimální, jde o proklamaci. § 19 odst. 2 je významnější (zcizit = převést – civilistický právní pojem; odcizení = krádež – trestněprávní pojem) + § 81 a následující (tomu kdo souhlasí se neděje bezpráví, nelze však souhlasit s vlastním poškozením a škůdce poté odpovídá za škodu – jde tedy o ochranu proti sobě samému)

§ 20: Definice právnické osoby. Odst. 1 – právnická osoba. Pokud chceme určitou entitu prohlásit za právnickou osobu, tak můžeme pouze tehdy, pokud ji definuje zákon (většina případů), plus pokud ji zákon uzná (výjimka) – zákon přiznává nějaké entitě konkrétní atributy právnické osoby (název, sídlo, vlastní majetková samostatnost, odpovídá za škodu způsobenou třetím osobám) Aktuálně se debatuje o svěřenském fondu ( v zásadě nemá vlastníka a přesto se mu přiznávají práva a pov.)

Témata, do kterých materiál patří