Občan přednáška 25..11..
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Občan přednáška 25.11.
Pokud právo pracuje s nějakým pojmem, tak by ho mělo používat ve všech shodných případech, tato zásada je v NOZ záměrně porušena: Fyzická osoba = člověk, tvůrci chtěli vypíchnout, že se jedná především o svobodnou a důstojnou lidskou bytost.
Kdo je to fyzická osoba? člověk!!
Kdo je osoba v právním smyslu – subjekt? JE to něco, čemu lze přičítat práva a povinnosti – bod přičitatelnosti.
§ 15: Právní osobnost (dle oz způsobilost k právům a povinnostem) a svéprávnost (způsobilost k právním úkonům)
Právní osobnost = způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, tedy být jejich nositelem. Je to neomezené a neomezitelné, nabývá se narozením a zaniká smrtí.
Zákon v řadě případů uznává, že nositelem určitých práv mohou být pouze některé subjekty. (právnické osobě nemohou vznikat rodičovské povinnosti, stejně tak nemůže dědit ze zákona)
Svéprávnost – způsobilost právně jednat – činit právní jednání a v důsledku toho získávat práva a povinnosti. Nabývá se postupně v závislosti na rozumové a volní schopnosti. Může být omezena a to až v rozsahu, že člověk není vůbec schopný právně jednat. (§ 15 odst.2 + § 31) Lze do ní zasahovat.
Právnické osoby mají také právní osobnost, ale už z její povahy plyne, že ne všechna práva a povinnosti. Svéprávnost právnické osoby nemají a nemohou být ( § 15). Právnická osoba je konstruovaná jako právní fikce a jedná za ni vždy někdo jiný. ( § 15 odst. 2 + § 161)
§ 16: Právní osobnosti ani svéprávnosti se niko nemůže vzdát ani zčásti, učiní li tak, nepřihlíží se k tomu.
§ 17 odst. 1 : nemá zásadní praktický význam. Naproti tomu § 17 odst. 2 je významnou reakcí na rozhodovací praxi soudů ČR (často se dělo, že ve smlouvách, kde figuruje osoba právnická Obec, tak byla označena jako obecní úřad. Soudy však řekly: „smlouva je neplatná.“ Místo aby nehleděly na formalismus a uvědomili si, že jde o obec)
§ 18: Osoba je buď fyzická, nebo právnická. Nemůže být obojí. Naproti tomu, pokud zákon používá výčet se spojkou nebo a čárkou, tak jde o vylučovací dikci. Bez čárky slučovací.
§ 19 odst. 1: skoro opsaný § 16 z OZ. Jeho praktický význam je minimální, jde o proklamaci. § 19 odst. 2 je významnější (zcizit = převést – civilistický právní pojem; odcizení = krádež – trestněprávní pojem) + § 81 a následující (tomu kdo souhlasí se neděje bezpráví, nelze však souhlasit s vlastním poškozením a škůdce poté odpovídá za škodu – jde tedy o ochranu proti sobě samému)
§ 20: Definice právnické osoby. Odst. 1 – právnická osoba. Pokud chceme určitou entitu prohlásit za právnickou osobu, tak můžeme pouze tehdy, pokud ji definuje zákon (většina případů), plus pokud ji zákon uzná (výjimka) – zákon přiznává nějaké entitě konkrétní atributy právnické osoby (název, sídlo, vlastní majetková samostatnost, odpovídá za škodu způsobenou třetím osobám) Aktuálně se debatuje o svěřenském fondu ( v zásadě nemá vlastníka a přesto se mu přiznávají práva a pov.)