8. Pergamen

8. Pergamen

• membrana, pergamena

Legenda o vzniku: Plinius (naturalis historia) – zpráva Varra, v maloasijské řecké kolonii král Eumenes II. – pergamský král – 197. – 158. př. Kristem – chtěl největší knihovnu světa – pro její realizaci začali používat pergamen

Středověk:

• Jihoevropský (italský) pergamen – z ovcí, nestejně zpracovaný (album – vyhlazená, dokonalá strana)

• Středoevropský (německý) pergamen – z hovězího dobytka, obě strany stejně zpracovány

• Velín – pergamen z kůže ještě nenarozených zvířat (ve středověku) zakazováno, zneužíváno k čarodějnictví, jemný

• Barvený pergamen – nachový, černý (luxusní) – chryzografie (psaní zlatem a stříbrem)

• Pergamen vyškrabaný a sekundárně použitý – palimpsest – Codex Rescriptus

Výroba pergamenu:

1. zvíře se stáhlo (asi se používala i oslí kůže)

2. máčení kůže ve vápenné vodě (několik dní)

3. propláchla se, seškrábala se srst, kůže se upravila a sešila

4. vypnutí kůže v rámu

5. všechny blanky se seškrábaly, aby zůstala membrána (používal se kulatý nůž)

6. vetřela se bílá křída

• kláštery – frater pergamenarius

• od 12. stol. – laici – pergameníci – membranarius

Nejstarší doklady používání pergamenu:

• 189 př. K. – zlomek řeckého textu objevený na Eufratu

• 2. stol. – zlomky kodexu Euripida a Demosthena

• 4. stol. – vítězství pergamenu na poli rukopisů – kodexy Cicero, Vergilius

• 7. stol. – první pergamenové listiny (It., Merovejci)

• 8. stol – vítězství pergamenu na poli listin

• 967 – 1. papežská listina na pergamenu (Jan XIII.)

• do 14/15. stol. – hegemonie pergamenu