13. Dejiny vedy a techniky

13. Věda a technika

Pokud se hovoří o vědě a technice v 18. – 20. století, pracuje se většinou se třemi základními pojmy: průmyslová revoluce, technicko-vědecká revoluce a vědecko-technická revoluce. Všechny tyto procesy na sebe navazovaly a jako celek změnily podobu evropské (a nejen té) radikálněji než jakékoli objevy v předchozích minimálně 2 tisíciletí. Na jednu stranu se otevřely lidstvu jako celku a Evropě především dosud naprosto netušené možnosti – lidé překonali nejen rychlost dosud nejrychlejšího dopravního prostředku, koně, ale i rychlost zvuku. Vynalezli možnosti vzájemné komunikace, prozkoumali pevniny a oceány a pronikli do vesmíru. Poznali tajemství dědičnosti i způsob léčby dosud smrtelných chorob. Na druhou stranu se ovšem rovněž ocitli na hranici možnosti zničení sebe i celé planety, byli konfrontováni s novými chorobami, s nekontrolovatelnou populační explozí i spotřebou. Zhodnotit jednoznačně vývoj vědy a techniky v 18. – 20. století jako pro civilizaci (evropskou) pouze pozitivní či pouze jen negativní není možné.

Jisté ovšem je, že tento náhlý vědecký a technický pokrok nebyl možný bez určitých kroků a zlepšení, která přinesl především raný novověk a že tedy první pohled musí směřovat nutně hlouběji .

Dva tisíce let platila v Evropě za jedinou možnou aristotelská věda, pěstovaná křesťanskými a islámskými teology. Kladla důraz na logiku, rozum a přírodní zákony. Pozornost se soustřeďovala ve velké míře na otázky morální a estetické, zkoumalo se proč, nikoli jak se příroda vyvíjí, hlavní slovo měly autority.

V 16. století se však výrazně zvýšil zájem o shromažďování nových údajů o přírodě, odvozených z pozorování a experimentu, což položilo základ budoucímu empirismu. Byl to skutečný začátek vědecké revoluce, zrodu moderní vědy. Místo dosud obecně platné a uznávané náboženské představy světa vznikla představa světa jako stroje, jehož dosud nespoutané síly mohou být člověkem ovládnuty ve prospěch člověka.

Zájem se v té době soustřeďoval na bádání o nebeské soustavě, které umožnilo praktické užití poznatků v mořeplavbě, na pohyb střel, strojů a na anatomii lidského těla. Známy jsou poznatky Koperníkovy (heliocentrismus), Keplerovy (eliptické dráhy planet a zákony jejich pohybu), Gelileiho, jehož dílo podpořilo rozvoj experimentální fyziky a matematiky a položilo první základy k zákonům o pohybu. i poznatky Tycha de Brahe. Harvey objevil krevní oběh.

Do poloviny 17. století se stará statická představa světa v podstatě již zhroutila a začalo budování nové, moderní představy světa. její základy položil anglický filozof Francis Bacon (zdůrazňoval význam empirie a experimentu) a Francouz René Descartes (upřednostňoval racionální poznání). Obě jejich teorie se vzájemně výborně doplňovaly a napomáhaly tomu, aby nová věda nebyla pouze záležitostí učenců, ale aby ji mohli využít obchodníci, mořeplavci, majitelé manufaktur či státníci. Věda tak byla připraveny ke společenské přestavbě v následujícím století, v tzv. „velkém století vědy,“ od poloviny 17. století do poloviny 18. století.