13. Dejiny vedy a techniky

V polovině 17. století věda již dozrála, vytvořila si vlastní instituce (1662 – královská společnost v Londýně, 1666 – královská akademie ve Francii), zaměřila se na všechny oblasti lidské činnosti a začala hrát velice významnou roli i v praktickém životě, byla podporována panovníky i soukromníky a výrazně se svými objevy zasloužila o rozvoj mořeplavby, obchodu i výroby. Byly učiněny výrazné kroky vpřed především v matematice a experimentální fyzice, biologii a chemii. Díky Isaacu Newtonovi vznikla první moderní vědecká syntéza zabývající se mechanikou., především gravitací a pohybem hmoty. Klíčem k novodobé vědě se stala dynamika a mechanika, na které byla postavena celá průmyslová civilizace. Náboženská představa světa byla ve vědeckých kruzích definitivně nahrazena představou mechanickou.

Ruku v ruce s vědami přírodními se pak zvláště v 18. století – věku osvícenství, věku rozumu – rozvíjely obory humanitní, především filozofie a státověda (Locke, Voltaire, Rousseau, ...).

Osvícenství všude navázalo na novou vědu. Zároveň vytvořilo nová centra vědeckého pokroku. Je příznačné, že např. v Anglii už vědecké poznání nevycházelo z Oxfordu, Cambridge nebo Londýna, ale z měst s rodícím se průmyslem jako byly Leeds, Manchester, či Birmingham. Co bylo ovšem pro rozvoj celého kontinentu nesmírně důležité, s osvícenstvím se přes Anglii a Francii šířila nová věda i do ostatních zemí. I zde za podpory osvícenských panovníků začaly vznikat vědecké akademie a učené společnosti. Začaly se rodit významné osobnosti vědy ve Švédsku působil Carl Linné, v Rusku Lomonosov, v Německu Kant či Goethe, v USA působili Jefferson a Franklin.

Průmyslová revoluce, která se začala rodit v Anglii v poslední třetině 18. století, ovšem poněkud paradoxně neměla s vědci příliš mnoho společného, nebyli to oni, kdo hnali vývoj vpřed. Přispěly ovšem už předtím tím nejdůležitějším – za posledních dvě stě let prosadili myšlenku, že člověk může svým rozumem přetvořit svět. Toho se pak chopili praktičtí lidé, většinou jen s malým vzděláním, kteří poháněli průmyslovou revoluci. Nebyli přitom podporováni univerzitami ani nestáli v čele týmu pracovníků. Byli ovšem hnáni snahou uvést vynálezy okamžitě do praxe a umožnit jejich každodenní použití. to bylo nejdůležitějším motorem vývoje. Jejich vynálezy změnily podobu domácnosti (železná kamna, levná keramika, ..) i továren.

Ani oni by ovšem neměli šanci změnit rychlost vývoje, pokud by současně nepůsobily další hospodářské a společenské faktory – změny v zemědělství, které bylo náhle schopno uživit mnohem více lidí, dostatek volných pracovních sil, které se z venkova postupně přelévaly do rozrůstajících se měst, dostatek kapitálu a surovin. Na druhou stranu pak technika mohla zpětně tyto společenské a hospodářské faktory ovlivňovat – napomáhat rozvoji zemědělství (ruchadlo, parní pluh, secí a žací stroje, samovazače, mlátičky, ...), umožnit růst počtu obyvatelstva a vznik skutečných velkoměst a průmyslových aglomerací, změnit sociální strukturu tehdejší Evropy.