Etnická struktura Evropy

Etnická struktura Evropy

Základy etnického uspořádání Evropy byly položeny v době stěhování národů. I pak ovšem docházelo ke změnám – lze zmínit příchod Maďarů, vpády Normanů (do Anglie), tažení a podrobení Polabských Slovanů, mnohem později násilné přesuny obyvatelstva za Stalinova režimu, či současné události v Kosovu.

Pohyb germánských a slovanských kmenů coby původních etnických skupin v 5. a 6. stol. značně změnil etnický obraz především západní a střední Evropy, kde se dosud o dominanci dělili vesměs Keltové právě s Germány, změny ale zaznamenaly i oblasti jižní. Germáni, konkrétně Anglové, Sasové a Jutové, pronikly na Britské ostrovy, kdy s výjimkou Irska, Skotska a částečně Walesu vytlačili Kelty a dotvořili tak etnický základ středověké Británie. Tento etnický základ pak doznal změn, tentokrát již definitivních, v podobě normanské invaze v r. 1066, která zároveň definitivně feudalizovala společnost v Anglii; Vizigóti se načas usadili v jižní Francii, aby se pak novým základem jejich moci stal Pyrenejský poloostrov a to až do r.711, kdy byli do jisté míry překryti arabskou invazí. Itálie byla obsazena Ostrogóty, kteří pak ovšem ustoupili v 6. stol. Langobardům a do Galie pronikli Frankové. Frankové si pak podrobili další germánské kmeny – Burgundy, Alemany, Durynky, Bavory a později i Sasy.

Germánům v patách se pak do střední, jižní a východní Evropy sunuli Slované. Část z nich se usadila na jih od Dunaje – byli to pozdější Slovinci, Srbové, Chorvati, Makedonci a Slované na území pozdějšího Bulharska, kteří posléze asimilovali příchozí kočovné turkotatarské Bulhary a přejali jejich jméno. Další část Slovanů se usadila na východě – byli to Rusové, Bělorusové a Ukrajinci. Konečně na západě, mezi řekami Labem, Dunajem a Vislou se usadili později Poláci, Polabští a Pobaltští Slované, Lužičtí Srbové, Češi a Slováci.

V některých Germány obsazených oblastech se příchozí obyvatelstvo postupně asimilovalo s domorodým a romanizovalo, tj. přijímalo do značné míry tradice antické civilizace. To byl případ zejména Vizigótů, Ostrogótů a Langobardů a Franků v západní části Francké říše. Míšením těchto kmenových Germánů s různými dalšími složkami obyvatelstva, včetně nově příchozích, vznikaly postupně v průběhu středověku, v době zformování vyspělých (už nikoli barbarských) států, národnost španělská, italská, a francouzská. Z těchto národností se pak v průběhu 19. stol. vytvářejí moderní národy.

V jiných oblastech si naopak germánské obyvatelstvo nedlouho nebo dokonce napořád uchovalo svou specifičnost. To byl případ východní části Francké říše, kde se formuje středověká národnost německá. Převážně germánskou zůstala samozřejmě i oblast Skandinávie, kde se postupem doby, především v 9. a 10. stol., vytvořily raně středověké státy – dánský, norský a švédský. Tento proces sjednocování vyhnal mnohé obyvatele Skandinávie, Normany, hledat nová území na loupežných výpravách na kontinent a zasahovaly značnou část Evropy. Postupně dokonce tito Normané vytvořili vlastní státy, na severu Francie či na Sicílii, kdy ovšem postupně splynuli s domácím obyvatelstvem. Měli podíl i na vzniku Kyjevského státu. Naproti tomu Finové, náležející k ugrofinské jazykové a etnické skupině, svůj stát nikdy nevytvořili a stali se nadlouho součástí Švédska.