Gotické sochařství a malířství

• jako architektura a malířství se gotické sochařství Itálie odlišuje od zbytku Evropy - silnější antická tradice

• vývoj sochařství je spjat s Piskou školou a se sochařskou rodinou Pisanů -

• zakladatel školy je Niccolo Pisano - osobitá syntéza antického sochařství (římské sarkofágy) s fr. gotikou - kazatelna baptiséria v Pise (1260), kazatelna dómu v Sieně (1268), kašna v Perugii (1278)

• jeho syn Giovanni Pisano - prohlubuje gotický názor, důraz na duchovní a citový obsah, zájem afekty a duševní život postav - kazatelna kostela S.Andrea v Pistoji(1301), dómu v Pise (1310), na jeho díla navazují mistři renesance (Sibyly a proroci na siénském domě, Madona piského baptiséria). Byl rovněž architekt (Campo Santo v Pise, sienský dóm)

• jeho spolužák v otcově dílně byl sochař a architekt Arnolfo di Cambio (Sv.Petr v chrámu sv.Petra v Římě)

• Giovanniho žák Andrea da Pondetera (zvaný též Pisano) - jižní dveře florentského baptiséria (1336), sochy a reliéfy pro florentskou kampanilu - spolupracoval s Giottem, jenž na něj zapůsobil.

• Škola Andrea Pisana ovlivňovala toskánské sochařství až do konce 14st. - jeho syn Niccolo Pisano (zemřel 1368, Andrea di Cione zvaný Orcagna (x1368) - zesilují gotické tendence, zatímco florencie už se navrací k antice a na začátku 15st. tvoří první díla renesanční.

• skulptura se uplatňuje ve slepých galeriích a v nikách na průčelí. Výzdoba portálů byl výjimkou. Náhrobky

• Ovlivněno francouzskou skulpturou, nevyniká nad průměr

• dekorativní perpendikulární sloh - 15st. řezbářství ve dřevě (kostelní zařízení) a alabastru (oltáře).

• působilo zde silně francouzské sochařství - osobité národní umění vzniká teprve v 15st. - pozdní gotika - estilo flórido - dekorativní platereskní sloh - portály, oltáře, chórové lavice a náhrobky

• platereskní sloh - směsice prvků maurských, gotických a antických

gotické malířství

• stejně jako v sochařství - ze začátku slouží pouze církvi a vyjadřuje náboženské ideje, postupem času se zesvětšťuje v tématice (píseň o Rolandovi, výjevy ze života řemeslníků) i provedením (laici jako objednatelé i tvůrci - cechy a bratrstva). Přichází realismus a zlidštění

• ze všech odvětví nastupuje gotika v malířství nejpozději - nejprve malba na skle (v architektuře), která začla nahrazovat malbu nástěnou (jejíž funkci převzalo sochařství až na Itálii a Čechy)

• rozvíjí se malba desková (křídlový oltář) a knižní malba (která na konci 14st pokládá základy pozdní gotiky)

• vývoj od románského antirealismu a abstraktního symbolizmu k realistickému obrazu. Až v 15st.

• při zrodu malířství hrají prim Francie s Anglií, od počátku 14st ji ovládá Itálie v čele s Giottem

• ve Francii byla hlavní malba na skle - objevuje se již v Saint-Denis,

• v Chartres je 146 barevných oken - největší a nejvýznamnější soubor malby na skle vůbec. Objevují se i žánrové výjevy řemeslníků. Charterská dílna se uplatňuje i v Rouen, Remeši, Paříži, Bourges aj.

• vrcholné dílo je Sainte-Chapelle (13st) - figurální, drobné hustě řazené medailony v zářivých barvách.

• od konce 13st se užívají bledší barvy, v J Francii vyustí v grisaille - černobílá ornamentální barva na skle.

• Ve 14st. význam malby na sklo poklesá

• nástěnná malba - hrady, paláce - světská tématika (z epické literatury, lovy, turnaje, alegorie, mravoučné)

• přetrvaly jen fragmenty. Vynikající je výzdoba papežského hradu v Avignonu (cca 1340) - sienští malíři (Simone Martini) ale i domácí mistři

• knižní malba - gotika až v 13st. Stránky byly sítí medailonů jako okna. Kvaš ustupuje kolorované perokresbě (rychlejší, levnější). Hlavně Bible.

• realistická tendence u pařížských iluminátorů - Mistr Honoré(Brevíř Filipa Sličného) a Jean Pucelle (Hodinky vévody z Berry). Drolerie - mravoličné nebo satirické výjevy na dolním okraji strany

• Karel V a jeho dvůr - vlámští iluminátoři (André Beauneveu a Jacquemart de Hesdin) pozdější základna pro nástup nizozemského pozdně gotického malířství

• desková malba - málo. Podobizna krále Jana Dobrého (1365) - první malovaná realistická podobizna z profilu. Francko-vlámský realismus vrcholí v dijonském oltáři (Melchior Broederlama z Brugg)