Poválečný surrealismus a explosionalismus v 50. letech

poválečný surrealismus a explosionalismus v 50.letech

poválečný surrealismus

• pražští surrealisté se za války angažovali ve vydávání ilegálních spisů (Heislarovi básně ilustrované Toyen, edice Surrealismus - Heislorovi texty a Štýrského fotografie.

• r. 1947 odjíždí Toyen a Heisler do Paříže a už se nevrací. Štýrský umírá za války (1942)

• ačkoliv byl počet surrealistů značný jejich kontakt s širším obecenstvem byl velmi omezený

• český surrealismus se rozvíjel i před válkou, hlavní je však období po válce

• válečná skupina Ra poprvé oficiálně vystavuje v r.1947 - nemají pořádný teoretický základ a zříkají se psychického automatismu (jeden ze základů surrealismu) - konečně se oficiálně setkávají okruhy kolem edice Ra a kolem sborníku Roztrhané panenky.

Karel Teige a znamení zvěrokruhu

• v roce 1948 je skupina Ra zakázána a její členové se vydávají vlastní cestou

• kolem roku 1950 však opět obnovuje činnost skupiny kolem Teigeho a Tikal s Istlerem s ním spolupracují

• surrealismus stále koriguje André Breton - vrací se z amerického exilu - píše další manifest Arkán 17, kde požaduje Nový mýtus - jež by nahradil mýtus křesťanský

• Karel Teige inicijuje a vydává sborníky Znamení zvěrokruhu. Navazuje kontakt se spořilovskými surrealisty (Havlíček, Kalivoda)

• Čím méně jsou surrealisté vidět tím více pracují.

• Všechny samizdatové sborníky vycházejí v počtu jednoho kusu

• Znamení zvěrokruhu - do r.1951 vyšlo 10 čísel

• r. 1951 Karel Teige umírá a na jeho místo nastupuje V.Effenberger

• ineditní pracovní sborníky Objekty 1 až 5 - 1953-1962

• po r.1956 kdy padá kult osobnosti Stalina mohou surrealisté opět publikovat - vychází časopis Analogon a dílo Karla Teigeho.

• krátké období uvolnění přerušuje vpád vojsk Varšavské smlouvy

• v r. 1968 vychází text Pražská platforma - pokus o znovunavázání vztahů s ostatními zeměmi, zároveň prohlášení o uspokojující situaci v Česku a nezavrhování marxistických ideálů

• vystřízlivění deklarují manifesty Aby se nezapomnělo na všechno a Možné proti skutečnému (1969)

Mikuláš Medek (1926-1974)

• bratr Ivana Medka, syn generála Rudolfa Medka a vnuk Antonína Slavíčka

• studoval u Tichého a Muziky. Ze školy byl během prověrek v r. 1949 vyloučen

• účastnil se aktivit kolem Teigeho a spolupracova na Objektech V. Effenbergera

• společně s Boudníkem ovlivňoval mladé malíře Konfrontace

• byl oporou kritiků, kteří se snažili o uznání potlačované nefigurativní tvorby

• vychází ze surrealismu - Infantilní krajiny (1947), Zázračná matka (1948)

• fantaskní kompozice z iluzionisticky pojatých fragmentů se mění v enigmatické figury - Magnetická ryba (1949), Hluk ticha (1950)

• v existencionalistickém období je figura deformována, napínána a ocitá se v absurdních situacích (cykly Žerekuře a Horké jídlo 1952). Nepřátelský prostor se naplňuje ostny (cyklus Nahý v trní 1956)

• Preparované obrazy - redukce figurálního tvaru vyúsťuje do preparovaných obrazů - kombinace emailů a oleje - mnoho vrstech - rytí, škrábání, otiskování - průnik psychických událostí do labyrintu materiálu

• cykly Křížů, Náhlých příhod, Senzitivních signálů a Senzitivních manifestací

• od r. 1964 se opět vrací k figuře - nová malířská struktura, intenzivní kolorit a lineární grafismy - cykly Inkvizitoři, Svatí.

• pozdní cykly Andělé (1970-3) a Pohyblivé hroby (1973)

• prvně mohl vystavit až roku 1963, po obrodném procesu byl vyznamenán Státní cenou (1969). Kromě ilustrací ještě realizoval monumentální obrazy pro interiéry ČS aerolínií (Damašek, Košice, Paří) a oltářní obrazy (Jedovnice) a křížovou cestu (Senetářov)