Romantismus

ve Francii 1831 Jean du Seigneur vytváří sochu Zuřivý Roland. Romantické sochařství se však pouze velmi pomalu zbavuje klasicistických forem. Francois Rude (1784-1855) - podobizna malíře Davida, skupina Marseillaisy na Triumfálním oblouku (1836), vizionářská Jana z Arku (1852) pomník maršála Naye (1853)

Antoine-Louis Barye - zvířata a zvířecí zápasy, Antoine-Auguste Préault - hrůzy války (Vraždění 1834)

v Německu Ludwig von Schwanthaler - zůstává však v akademické formě. Smlouva na 21 soch pro český Slavín v Tupadlech - vytvořil do smrti pouze 6 osobností české historie

v Čechách - Josef Max - 1830 sochařská dílna v Praze - pouze klasicistní akademismus (jezdecká socha Františka I.). Pravý romantik byl Václav Levý (1820-1870) - samouk, vytesal sochy ve skalách u Liběchova. Po krátkém školení v Praze vytvořil na Blaníku velkolepé bohatýry (inspirováno Kuksem). V Klácelce vytestal reliéfy ilustrující knihu Ferina lišák. Po studiu u Schwanthalera se stal klasicistním sochařem.

Jean Louis Theodore Gericault - záliba pro koně. Důstojník gardových myslivců v útoku (1812) - dostává medaily. Pobýval Itálii. Inspirován ztroskotáním fregaty Medusa vytvořil velkou kompozici - manifest romantismu. V Anglii maloval výjevy z dostihů. Zemřel po pádu z koně

Eugene Delacroix - navazuje na Gericaulta, Rubense a Goyu. Inspiroval se Božskou komedií (Dantova bárka 1822). Utrpení na Chiu (1824). Odjel do Anglia - zesvětlení koloritu a technika malby skvrnami. Za revoluce namaloval Svobodu vedoucí lid. Roku 1832 se zúčastnil jako člen vládní delegace cesty k marockému sultánovi. Inspirace na celý život - Alžířanky, lovy na šelmy aj. Později maluje velké kompozice bitev (Dobytí Cařihradu křižáky 1840) a nástěnné obrazy do veřejných budov (královský palác, Louvre, Lucemburský palác, pařížská radnice. V posledních letech nástěnné starozákonní malby v kostele Saint-Sulpice.

Delacroix spojuje Rubensův temperament s barevností benátčanů. Završuje tak baroko a inspirován anglickými krajináři předjímá impresionismus. Měl klasicistické jádro, psal umělecké kritiky a Deník

Theodore Chasseriau - Ingresův žák, ovlivněn Delacroixem. Maloval náboženské náměty, dramatické výjevy (Souboj arabských vůdců 1852) a ženské akty.

orientalisti: Decamps, Fromentin. Malíř historických námětů Paul Delaroche

hlavní přínos romantismu je objev krajiny a přírody. Obraz krajiny jako obraz duše a výlev citu.

Jean-Baptiste Camille Corot (1796-1875), vyšel z klasicismu z poussinovské ideální krajiny. Vystavoval každoročně na Salónu. Cestoval do Itálie, poté do Belgie a Holandska (1854). Na cestách tvoří skici v plenéru, které dokončuje v ateliéru. Postihuje nuance přírodního osvětlení - moderní intimní krajinomalba). V mládí tvoří plasticky (Forum Romanum, Colosseum 1826), ve vrcholném (50.léta) se obrysy rozpouští a krajinu zahaluje opar. Působí na impresionisty, ale k nim nikdy nedošel

Barbizonská škola - škola romantické krajinomalby. Vesnice Barbizon blízko Fontainebleau kam od 1830 jezdí malíři do plenéru. Nejprve skici dodělávané v ateliéru, později dokončují přímo v přírodě. Hlavou je Rousseau, představitelé Diaz de la Peňa, Dupré, Troyon, Daubigny, svým dílem souvisejí Corot a Millet

Theodore Rousseau - v Barbizonu usazen od 1847, zajímaly ho stromy, později proměny ovzduší (Krajina s duhou - NG), Jules Dupré - trávil léta s Milletem u moře, kde malovali mariny

Diaz de la Peňa - španělský původ. Maloval i mytologické žánry, zátiší. Lesní krajiny ve Fontainebleau

Constant Troyon - pod vlivem holandských malířů se specializuje na zvířata