12-SomN
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
zpevněnou chrupavkami
V jejich stěně je zesílena hladká svalovina, jež může zužovat průsvit průdušinek
Dělení průdušek do úrovně terminálních průdušinek vytváří průduškový strom (arbor bronchialis)
Plíce (pulmo)
Párové orgány, ve kterých probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví (zevní dýchání)
Pravá a levá plíce (pulmo dexter et sinister) jsou uloženy v hrudníku v pravé a levé dutině pohrudniční
Prostor mezi pohrudničními dutinami nazýváme mezihrudí (mediastinum)1
Na každé plíci popisujeme vrchol (apex pulmonis) a spodní plochu obrácenou k bránici, vyklenutou
podle brániční klenby
Vnější, největší plocha hledí k žebrům
Vnitřní strana plic je plochá, obrácená k orgánům mezihrudí
Na ní je umístěna plicní branka (hilum pulmonis) - tudy vstupují do plic průdušky, plicní tepny, nervy
plic a vystupují plicní žíly a lymfatické cévy
Plíce jsou rozděleny na laloky (lobi pulmonis)
Pravá plíce má lalok horní, střední a dolní, levá plíce pouze horní a dolní
Každá lalok má vlastní lalokovou průdušku
Okrsek tkáně, který je ventilován terminální průdušinkou, nazýváme sekundární plicní lalůček
Dalším vznikají respirační průdušinky (bronchioli respiratorii), které se postupně větví ve sklípkové
trubičky (ductuli alveolares), které končí ve sklípkových váčcích (sacculi alveolares)
Stěna sklípkových váčků se vychlipuje do plicních sklípků (alveoli pulmonis)
Stěna sklípků je vystlána plochými buňkami – pneumocyty
-
Pneumocyty I. typu tvoří souvislou výstelku alveolů
-
Pneumocyty II. typu mají funkci kmenových buněk pro regeneraci alveolární výstelky a také tvoří
ultratenkou vrstvu, která snižuje povrchové napětí na vnitřním povrchu plicních sklípků a tím brání
kolapsu alveolů
-
Tuto vrstvu tvořenou fosfolipidy, mukopolysacharidy a proteiny nazýváme plicní surfaktant
-
Plicní surfaktant se začíná tvořit již od 22.-24. týdne nitroděložního života
-
Mimo pneumocyty se v alveolech nacházejí také plicní makrofágy, které jsou součástí imunitní
ochrany organismu
Hlavní svaly dýchací
Svaly podílející se na dýchání – na každém vdechu/výdechu
Bránice (diafragma) a zevní mezižeberní svaly (mm. intercostales externi)
Vedlejší svaly dýchací
Uplatňují se při zátěži, při chorobných stavech
Svaly pletence (pektorální svaly), m. sternocleidomastoideus, při fixovaném pletenci i další svaly pažní
(nápadné např. při dušnosti)
Při usilovném výdechu se výrazně uplatňují i břišní svaly, ev. vnitřní interkostální svaly
1
dále je v mediastinu srdce, velké cévy, průdušnice, jícen.
B) Fyziologie dýchání – ventilace, plicní objemy a kapacity, mechanika a regulace dýchání, transport O2
a CO2 krví, plicní cirkulace.