Zásady soukromého práva část přednášky 1 11.11.

Zásady soukromého práva – Filip Melzer

• Autonomie vůle – je na něm, jak se rozhodne

• Právní jistota a její ochrana

• Ochrana dobré víry

Pojem a význam základních zásad

• Zásada: základní hodnotový soud, který podstatně ovlivňuje dotčenou právní materii. Určité východisko právní úpravy.

• Zásady a principy:

  • Někdy se rozlišuje: Zásada je odvětvová, princip je vlastní celému právu, popřípadě je ústavní

  • Jindy bývají tyto pojmy užívány jako synonyma

• Principy a pravidla

  • Poměřování (viz dále)

  • Pravidla jsou tvrdá a nemohou být ohebná, často se dostávají do kolizí a v rozporu být nesmí! (§ 1878 x § 1994)

  • Principy jsou hodnotová pravidla chování

  • Avšak s oběma se pracuje stejně

• Ústavní principy (zásady) promítající se do soukromého práva

  • Čl.

• Význam právních zásad

  • Interpretační

    • Viz zejména poměřování principů: Pl. ÚS 4/94 (princip proporcionality)

  • Legislativní

• Psané a nepsané zásady

  • Právo obsahuje i nepsané právní zásady (principy), které lze zjistit analýzou (indukcí) příslušné právní úpravy!

    • Zjištění právní zásady

    • Aplikace právní zásady

    • *některé zásady vymezuje NOZ v paragrafu 3, kromě toho existují i zásady, které zákon explicitně nezmiňuje (například právě autonomie vůle)

Jednotlivé zásady a to tak že základní soukromého práva

• Svoboda jednotlivce: možnost jednat podle své vůle

  • Úprava právního jednání: autonomie vůle, smluvní svoboda, testovací svoboda

  • Vše je dovoleno, co není zakázáno (srov. Čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny) X veřejné právo

  • Úprava vlastnického práva

  • Dispozitivnost právní normy

  • Nepojmenované (inominátní) smlouvy: § 51, § 491 OZ, § 293 ObchZ

  • § 3 odst. 1 :

    • X Marx: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“; srov. Lenin: „Stát a revoluce, kapitola V.“ 4. – ale ten kdo určuje, kdo co potřebuje, je určená veřejná moc, což je v rozporu se zásadami práva

    • Štěstí není právně vymezeno, soukromoprávně označuje svobodu dělat to, co se člověku chce, pokud tím nepůsobí bezdůvodně újmu druhým = podstata svobody

Autonomie vůle

• Přímý výraz svobody jedince: možnost dle své vůle uspořádat své záležitosti

• Projevy

  • Svoboda učinit určitý úkon (X smluvní přímus – musí se nějakým způsobem jednat)

  • Svoboda volby adresáta

  • Svoboda volby obsahu (srov. Dispozitivnost norem občanského práva)

  • Svoboda volby formy úkonu ( § 40 OZ, § 507 NOZ)

  • *diskriminace = nepřípustná diferenciace (opírá se o iracionální kritéria, někdy i racionální diferenciace z různých právně etických důvodů nepřípustná