biofyzika zkouška 2

• Jednotlivé tkáně mají různou biochemickou strukturu, tedy různé zastoupení protonů (1H) a navenek se projevují různě velikými magnetickými momenty -> dávají tak informaci o svém složení.

• Čím rychleji dochází k relaxaci protonů, tím kratší je T1 a tím silnější je signál. Rozdíly ve velikostech T1 se v MR obraze projeví jako rozdíly ve stupni šedi: solidní tkáně jsou zobrazeny světleji než tekutiny (obsahují více vody).

• Klasický způsob měření je zdlouhavý (desítky minut). V dnešní době přístroje využívající gradientu magnetického pole (umožňuje zvolit rovinu řezu) a přidání dalších magnetických polí (3D obraz).

• Použití kontrastních látek (paramagnetické) – usnadňují relaxaci protonů a tím zkracují T1 = silnější signál.

Přístrojové vybavení:

• Pacient umístěn o silného magnetické pole (0,5-3 T).

• Kolem pacienta množství radiofrekvenčních cívek, které slouží k vytváření elektromagnetického pulzu (frekvence odpovídá radiovým vlnám) a k příjmu signálu.

• Finální obrazy jsou získány matematickým zpracováním dat.

• Pracoviště musí být stíněno (rušení frekvencí radiových vln): Faradayova klec (stěny místnosti izolovány pletivem z nemagnetické oceli).

Využití:

• Výsadní postavení v diagnostice degenerativních onemocnění CNS, cévních příhod, nádorů mozku.

• Diagnostika kardiovaskulárních onemocnění nebo nemocí pohybového ústrojí.

• Umožňuje snadné odlišení cév od solidních tkání (rozdíl oproti CT).

• Velkou výhodou MR je, že jsme schopni získat řezy v různých rovinách a také, že MR nepoužívá ionizující záření. • Působení magnetického pole je krátkodobé a nemá biologické účinky.

• Nelze vyšetřovat pacienty s kardiostimulátory a předměty z magnetických materiálů.

Výpočetní tomografie (CT)

- matematická rekonstrukce (Fourierova transformace) obrazu řady rentgenových projekcí získaných postupně z různých úhlů

- omezení: diagnostika procesů, které se liší svou densitou od okolí (využití kontrastních látek)

- zobrazení měkkých tkání (mozek, vnitřní orgány, svalstvo)

- pacient fixován na lůžku, které postupně prochází skenovacím prostorem - systém detektorů vytváří prstenec kolem pacienta, rentgentka se postupně otáčí (pracuje pulzně, pulz 1-4 ms)

- výsledkem jsou je zobrazení “řezů“ tkání (nasnímání jednoho řezu ca 5 s => umožňuje vyšetření orgánů s dynamickým pohybem (peristaltika střev, srdce a velké tepny)

- CT vyšetření vystavuje pacienta mnohem větším dávkám RTG záření jako u rentgenu klasického – dávka je vyšší 50× až 500×.

Tomografické scintigrafické systémy

- použití stejného principu rekonstrukce obrazu jako CT - zdroj ionizujícího záření je v těle pacienta (podání radionuklidů)

Jednofotonová emisní tomografie (SPECT) - použití radionuklidů emitujících g záření (zejména 99mTc)