Nákladové modely

Vztahy mezi produktivitou, produkční funkcí a nákladovou funkcí

• Produktivita podniku (TFP – total factor productivity)

  • Je to poměr mezi výstupy/vstupy

  • Vyjadřuje tedy účinnost transformace vstupů (výrobních faktorů) na výstupy (výrobky, služby)

• Produkční funkce

  • Vyjadřuje vztah mezi vstupy a výstupy

  • Na ose x (nezávisle proměnná veličina) – množství vstupů (výrobních faktorů) – označení L

  • Na ose y (závisle proměnná) – výstupy = produkce = objem výroby – označení Q

  • Možné průběhy funkce:

    • Lineární produkční funkce – produktivita podniku se nemění v závislosti na objemu výroby

    • Nelineárně degresivně rostoucí funkce – produktivita podniku klesá (zmenšují se přírůstky) – může se dostat až do bodu, kdy začne progresivně klesat

    • Nelineárně progresivně rostoucí – produktivita roste

• Nákladová funkce – její tvar je ovlivněn charakterem produkční funkce

  • Na ose x – objem výroby Q

  • Na ose y – náklady (total costs) – N (TC)

  • Možné průběhy funkce:

    • Lineární nákladová funkce – implikována lineární produkční funkcí (pokud tedy nepřevažují případné vlivy změny cen!)

    • Progresivně rostoucí nákladová funkce – pokud produkční funkce je degresivně rostoucí

    • Degresivně rostoucí nákladová funkce – pokud produkční funkce je progresivně rostoucí

    • Nákladová funkce „S naruby“ (degresivně rostoucí -> lineárně rostoucí -> progresivně rostoucí) – pokud produkční funkce je „lícové S“ (progresivně rostoucí -> lineárně rostoucí -> degresivně rostoucí)

Nákladové funkce – modely/metody

• Metoda klasifikační analýzy (= metoda logického třídění nákladů)

  • Nejprve provedeme rozřazení nákladů do 2 skupin – fixní (nesouvisí s objemem výroby) a variabilní náklady (s měnícím se Q se mění VC)

  • FC příklady – mzdy administrativních prac., odpisy, nájem, spotřeba E na osvětlení, reklama

  • VC příklady – spotřeba materiálu, mzdy pracovníků ve výrobě, spotřeba (technologické) E, doprava

  • Nákladová funkce se následně spočítá ve tvaru N = a + b . q

    • a jsou fixní náklady (FC)

    • b jsou variabilní náklady podělené objemem výroby q (VC = b . q)

  • nevýhoda této metody je nejednoznačné stanovení co jsou FC a co jsou VC

• Metoda dvou období

  • Vybereme dvě nákladově velmi typická období a vypočítáme z nich lineární model (přímka procházející těmito dvěma body – dvě vybraná období)

    • Často se volí body s nejnižší a nejvyšší hodnotou q

  • Nevýhoda metody – přesnost závisí na správném výběru bodů

• Metoda nejmenších čtverců

  • Přesnější metoda než metoda dvou období – pro odhad nepoužijeme jen 2 body, ale všechny a pomocí statistického aparátu (regresní a korelační analýzy) odhadneme průběh nákladové funkce