13. Souběh trestných činů

a) poměr speciality

b) poměr subsidiarity

c) faktická konzumpce

d) pokračování v TČ, trestné činy hromadné a trvající

Poměr speciality

• v poměru speciality jsou ustanovení TZ určená k ochraně týchž zájmů, má-li být jedním z těchto ustanovení (speciálním) zvláště postihnut určitý druh útoků proti témuž individuálnímu objektu, aby tak byla vystižena zvláštní povaha a nebezpečnost takových útoků pro společnost

  • př.: TČ loupeže je speciální v poměru k TČ vydírání, neboť cí1 i prostředky k jeho dosažení jsou u loupeže užší

• v poměru speciality může být objekt TČ, některý znak objektivní stránky TČ, jiné znaky skutkové podstaty TČ

• v poměru speciality jsou:

  • skutkové podstaty kvalifikované a privilegované ve vztahu k základní skutkové podstatě

  • skutkové podstaty složené vůči skutkovým podstatám, které lze považovat za jejich části

    • je třeba, aby ve složené skutkové podstatě byly skutkové podstaty ji zakládající obsaženy všemi svými znaky (např. loupež je speciální vůči krádeži a vydírání)

Poměr subsidiarity

• v poměru subsidiarity jsou ustanovení TZ určená k ochraně týchž společenských vztahů, je-li účelem jednoho z těchto ustanovení (subsidiárního) pouze podpůrně doplnit ochranu, kterou poskytuje ustanovení primární

• je-li čin trestný podle ustanovení primárního, ustanovení subsidiární se neužije

• v poměru subsidiarity jsou:

  • vzdálenější vývojová stadia trestné činnosti v poměru ke stadiu bližšímu dokonání (pokus v sobě zahrnuje i přípravu a v dokonaném TČ je zahrnut pokus i příprava)

  • méně závažné formy trestné součinnosti v poměru k závažnějším

  • ustanovení o TČ ohrožovacím k ustanovení o TČ poruchovém

  • ustanovení o pokusu (přípravě) je subsidiární v poměru k dokonanému trestnému činu

  • účastenství v poměru ke spolupachatelství

  • pachatelství, méně závažná forma účastenství v poměru k formě závažnější

Faktická konzumpce

• vyloučení jednočinného souběhu v případě tzv. faktické konzumpce přichází v úvahu jen tehdy, když jeden TČ je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním TČ nebo vedlejším, málo významným produktem základního TČ

  • př.: poškození oděvu výstřelem u TČ vraždy → půjde pouze o TČ vraždy, a nikoli též o TČ poškozování cizí věci

• předpoklady faktické konzumpce jsou vytvořeny skutečným průběhem činu a nevyplývají z poměru skutkových podstat TČ nebo jejich trestních sankcí

• každé poškození věci nemusí být v souvislosti s vraždou vždy konzumováno

Pokračování v trestném činu, trestný čin hromadný a trestný čin trvající se považují za jeden skutek a jeden TČ (v hmotněprávním smyslu)

Účinky souběhu

1. podle trestního práva hmotného

• bereme pachatele k trestní odpovědnosti zásadně za všechny sbíhající se TČ

• odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více TČ (jednočinný nebo vícečinný souběh), neukládá trest za každý jednotlivý TČ, ale uloží mu úhrnný trest nebo souhrnný

• povaha a stupeň nebezpečnosti činu pro společnost se však u každého TČ posuzují samostatně

• souhrnný trest však přichází v úvahu jen u souběhu vícečinného

• TZ nečiní při trestání rozdíl mezi souběhem jednočinným nebo vícečinným, avšak skutečnost, že pachatel „spáchal více TČ“, je obecnou přitěžující okolností

• je důsledkem uplatňování absorpční zásady při trestání souběhu a užije se jí především při výměře úhrnného a souhrnného trestu

• „opětovné spáchání TČ" jako vícečinný souběh stejnorodý je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazbu u některých trestných činů

• při jednočinném i vícečinném souběhu je třeba zánik trestnosti (např. účinná lítost) posuzovat samostatně u každého sbíhajícího se TČ → pachatel může být trestný za čin, který je prostředkem spáchání jiného TČ, třebaže trestnost tohoto druhého zanikla

• mezi trestnými činy a přestupky vztah konkurence nenastává