13. Souběh trestných činů

Jednota skutku

• předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován určitý TČ

• vícečinný souběh předpokládá více skutků a každý z těchto skutků se posuzuje jako samostatný TČ

• u jednočinného souběhu jde o skutek jediný

• TZ ani TŘ pojem skutku blíže nedefinují → vymezení je ponecháno teorii a soudní praxi:s se rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky jednoho či více TČ anebo nemusí vykazovat znaky žádného TČ

• jednota má význam zejména pro odlišení vícečinného a jednočinného souběhu X „totožnost skutku“ je institut trestního práva procesního

• obžalovací zásada vyžaduje, aby skutek, o kterém soud rozhoduje, byl totožný s tím, který je uveden v žalobním návrhu

• momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek významný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit → za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním

• podstatou skutku je tedy trestněprávně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek

• aby se jednalo o jeden skutek, je třeba, aby jednání pachatele (např. bodnutí nožem) bylo příčinou následku, který je znakem skutkové podstaty daného TČ (usmrcení člověka)

• k jednání musí přistoupit ještě zavinění v té formě zavinění, kterou příslušná skutková podstata vyžaduje

• nelze pokládat za samostatné skutky takové jednotlivé akty, které všechny směřují k témuž relevantnímu následku (např. více bodných ran, jež vedly k usmrcení člověka)

• za jediný skutek z hlediska trestního práva hmotného se považuje:

  • TČ hromadný

  • TČ trvající

  • celý vývoj trestné činnosti od přípravy přes pokus až k dokonanému TČ

  • X od novely TZ a TŘ č. 265/2001 Sb. přijato výkladové pravidlo, podle kterého se skutkem podle TŘ rozumí též dílčí útok pokračujícího TČ → nová úprava tak umožňuje oddělené projednávání dílčích útoků pokračujícího TČ soud může rozhodnout o části pokračující trestné činnosti, k níž provedl potřebné důkazy, a zbytek projednat v dalším řízení

═►zatímco tedy podle trestního práva hmotného se důsledky pokračování v TČ nijak nezměnily, podle trestního práva procesního dochází k účelovému rozštěpení pokračujícího TČ na dílčí útoky

→ u pokračujícího TČ je třeba rozlišovat skutek v hmotněprávním smyslu (zde je pokračování v trestném činu stále jedním skutkem) a skutek v procesněprávním smyslu (kdy je samostatným skutkem každý dílčí útok pokračujícího TČ)

Jednočinný souběh a případy vyloučení jednočinného souběhu

• každý skutek bude zásadně posuzován podle všech zákonných ustanovení, jež na něj dopadají

• existují určité výjimky vyplývající z poměru jednotlivých skutkových podstat → někdy je jednočinný souběh vyloučen, ač skutek formálně vykazuje znaky dvou nebo více trestných činů → hovoříme o tzv. zdánlivém souběhu

• jednočinný souběh trestných činů je vyloučen v těchto případech: