20. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže

• soud pro mládež může také vzhledem k okolnostem případu a osobě mladistvého ponechat podmíněné upuštění od uložení TO v platnosti i přesto, že mladistvý zavdal příčinu k uložení a

stanovit nad mladistvým dohled, pokud již nebyl uložen

přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než 1 rok

stanovit dosud neuložená vých. opatření směřující k tomu, aby mladistvý vedl řádný život

• další 2 formy upuštění od uložení TO, jestliže:

mladistvý spáchal provinění ve stavu vyvolaném duševní poruchou a soud pro mládež má za to, že ochranné léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu mladistvého lépe

je vůči němu užito ochranné nebo vých. opatření a k dosažení účelu ZSVM není třeba uložit TO

• upustí-li soud pro mládež od TO nebo bylo-li u podmíněného upuštění od uložení TO vysloveno, že se mladistvý osvědčil− hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen

Zahlazení odsouzení

• zahlazení odsouzení upravuje ZSVM k co největšímu omezení rizika vedlejších negat. důsledků trest. postihu mladistvého a k vytvoření optimálních předpokladů pro změnu jeho chování, které bylo ovlivněno uloženým opatřením

• ZSVM vychází ze zásady, že s výjimkou nepodmíněného odnětí svobody delšího 1 roku se veškerá odsouzení mladistvého poté, co je vykonal (resp. poté, co bylo od jejich výkonu či jeho zbytku pravomocně upuštěno, anebo vysloveno, že se podmíněně odsouzený či propuštěný mladistvý osvědčil), zahlazují

• pouze u TO nepodmíněného odnětí svobody delšího 1 roku je nutno rozhodnout o zahlazení → soud rozhodne i bez návrhu