7. Pachatel trestného činu

7. pachatel trestného činu

• §9 odst. 1 TZ: pachatelem trestného činu je ten, kdo spáchal trestný čin sám

• zásada individuální odpovědnosti fyzické osoby, české právo nezná kolektivní odpovědnost, ani odpovědnost za cizí vinu

• FO musí být trestně odpovědná, aby mohla být považována za pachatele → podmínky:

  • dovršený věk 15 let

  • příčetnost

• jen osoba, která je způsobilá rozpoznat, že její čin je pro spol. nebezpečný, a zároveň je schopna ovládat své jednání, je z hlediska TZ pachatelem, jenž je svobodný ve svém rozhodování a projevuje svou vůli → věk a příčetnost jsou obligatorní znaky subjektu TČ

• pachatelem je FO, která svým jednáním naplnila všechny znaky TČ a v době jeho spáchání dovršila 15. rok svého věku a byla příčetná

• fakultativní znaky subjektu TČ: někdy TZ vyžaduje i zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele → TČ s omezeným okruhem pachatelů

• u těchto TČ může být pachatelem pouze osoba, která má požadovanou vlastnost, způs. nebo postavení

• za pachatele se považuje i nepřímý pachatel – užil jiné osoby, která byla v rukou pachatele „živým nástrojem“ (např. rodič pošle dítě krást)

• nepřímé pachatelství není možné u takových TČ, které je možné vykonat jen osobně

• má-li jednání pachatele znaky účastenství, bude odpovědný pouze jako pachatel (skutečnost, že TČ spáchal jako účastník může podmínit použití vyšší sazby)

• pojem pachatele je třeba odlišit od pojmu osoby pachatele

• pachatel jako subjekt TČ je charakterizován věkem, příčetností, příp. zvl. vlastnostmi X osoba pachatele je charakterizována vlastnostmi vztahujícími se k této osobě a má význam z hlediska stupně nebezpečnosti činu (zmenšená příčetnost, polehčující okolnosti – např. spáchání TČ v silném rozrušení, přitěžující okolnosti – např. recidiva…)

• význam mají i možnosti nápravy a poměry pachatele

příčetnost

§ 12 TZ: Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro

společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.

• postačí, když chybí jedna z alternativních podmínek

• ZSVM zavedl tzv. podmíněnou (relativní) příčetnost: mladistvý, který v době činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nbo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný

• nepříčetnost není navázána na duš. poruchu, ale na mravní a rozum. vyspělost

Příčetnost předpokládá:

• způsobilost rozpoznávací (rozumové kritérium) – schopnost pachatele vnímat společenskou nebezpečnost

• způsobilost určovací (volní kritérium) – schopnost ovládat své jednání

• příčetný je člověk, u kterého jsou obě tyto schopnosti v sobě činu dány

• nepříčetný je ten, u něhož chybí alespoň jedna (z důvodu duš. poruchy nebo nedostatečného rozum. a mravního vývoje)