7. Pachatel trestného činu

Nepříčetnost

• definována za pomoci:

1. biologického kritéria – spočívající v duš. poruše, u mladistvého v nedostatečné rozumové a

mravní vyspělosti

1. psychologického kritéria – spočívajícího v nedostatku:

   1. schopnosti rozpoznat spol. nebezpečnost svého jednání

   2. schopnosti ovládat své jednání

• rozhodující je psychologické kritérium, protože a) má význam jen potud, pokud vede zároveň k vymizení al. jedné ze schopností rozpoznávací nebo určovací

Duševní porucha

• zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy

• pojem „duševní nemoc“ je užší

• může být způsobena různými příčinami – duš. chorobou nebo požitím návykových látek

• může být přechodná a krátká, i dlouhotrvající nebo trvalá

• duš. poruchy se dělí na:

  • duš. choroby (např. schizofrenie, maniodepresivní psychóza)

  • chorobné duševní stavy (např. mentální retardace)

  • krátkodobé duš. poruchy (např. patologická opilost)

  • epileptické záchvaty, migréna, duš. poruchy po otřesu mozku…

Rozumová a mravní vyspělost

• zahrnuje postupně nabývání schopností pojmového myšlení a proces, v němž si mladistvý v průběhu indiv. vývoje osvojuje normy chování a bere je za své

Nedostatek schopnosti rozpoznávací

• osoba naplňující znaky TČ není schopná rozpoznat, že nebezpečnost činu pro spol., je vyšší než nepatrná (u mladistvého vyšší než malá)

Nedostatek schopnosti určovací

• osoba není schopná ovládat své jednání, ač si uvědomuje nebezpečnost svého činu

• soud zjišťuje příčetnost ve vztahu k určitému činu, ne příč. jako takovou!

• nedostatek schop. rozp. nebo urč. musí být dán v době činu, jinak tr. dop. vyloučena nebude

• otázku příčetnosti posuzují orgány činné v tr. řízení

• zásadně se předpokládá, že pach. je příčetný, nepříčetnost je třeba dokazovat

• vznikne-li pochybnost o jeho příč., přizve se znalecepsychiatr

• při posuzování TČ spáchaných pod vliven návykové látky se zjišťuje:

  1. stav pachatele před aplikací látky (jeho příč.)

  2. vliv aplikace látky napříč.

• pokud se pach. vlivem aplikace náv. látky stal nepříčetným, rozlišujeme:

1. dolózní actio libera in causa („jednání svobodné ve své příčině“)

   • pach. se úmyslně dovedl do stavu nepříčetnosti, aby v něm spáchal TČ

   • tr. odp. se tu posuzuje podle doby, kdy byl pach. ještě příčetný a uváděl se do stavu nepříčetnosti → pach je tr. odpovědný za úmyslný tr. čin

2. kulpózní actio libera in causa

   • pach. spáchá TČ z nedbalosti a jeho nedbalost zahrnuje spáchání TČ jednáním, jímž se uvedl do stavu nepříčetnosti, ať úmyslně či z nedbalosti

   • pach. je plně trestně odpovědný

3. TČ opilství

• zavinění zahrnuje pouze vyvolání tohoto stavu nepříčetnosti

Opojení návykovou látkou:

• prostá opilost

• patologická opilost – po požití nepatrného množství slkoholu v kombinaci s duš. poruchou

• komplikovaná opilost – stav mezi prostou a patolog. opilostí