Evropska_ekonomicka_integrace

řadou  dalších  otázek  dotýkajících  se  například  regionální  politiky,  ţivotního 

prostředí,  ochrany  spotřebitelů  atp.  Politiky  EU  se  dají  rozdělit  z hlediska 

pravomocí a kompetencí mezi členské státy a unii. 

V oblastech s tzv. výlučnými kompetencemi má Evropská unie v podstatě 

monopol  na  tvorbu  pravidel.  Členské  země  zde  mohou  přijímat  rozhodnutí  jen 

s povolením  EU.  Jde  především  o  oblast  zahraničního  obchodu,  cel,  měnové 

politiky (pro země eurozóny) a část problematiky vnitřního trhu. 

V oblastech s tzv. sdílenými kompetencemi mohou členské země vydávat 

vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde jiţ neexistuje společná evropská úprava, 

Základní cíle ES a Institucionální systém EU 

- 27 - 

případně  jako  doplněk  k  ní.  Sem  náleţí  mj.  oblast  čtyř  svobod  vnitřního  trhu, 

zemědělství  a  rybolov,  doprava,  sociální  politika,  ochrana  ţivotního  prostředí, 

hospodářská  soutěţ,  daně,  občanství  Unie,  ochrana  spotřebitele,  politika 

na podporu hospodářské a sociální soudrţnosti a vízová, přistěhovalecká a daňová 

politika. 

Doplňující  kompetence  má Evropská unie v oblastech, kde svou činností 

podporuje politiku jednotlivých členských zemí. I kdyţ EU v některých oblastech 

s doplňujícími kompetencemi působí velmi aktivně, jádro pravomocí zde zůstává 

v  rukou  národních  vlád.  Do  této  kategorie  náleţí  např.  hospodářská  politika, 

zaměstnanost,  vzdělání,  věda  a  výzkum,  ochrana  veřejného  zdraví,  kultura  nebo