Evropska_ekonomicka_integrace

- 58 - 

4.3  Příjmy rozpočtu EU  

Evropské společenství uhlí a oceli bylo financováno poplatky odváděnými 

podniky  uhelného  a  ocelářského  průmyslu.  Vznikem  dalších  dvou  společenství 

(EHS  a Euratom)  a především rostoucí  aktivita Evropských společenství musela 

být doprovázena adekvátním růstem příjmů. Zpočátku šlo o financování příspěvky 

členských států stanovených podle jejich velikosti.  Německo, Francie a  Itálie se 

podílely  na  hrazení  rozpočtu  po  28 %,  Belgie  a  Nizozemsko  po  7,9 % 

a Lucembursko  0,2 %.  Římské  smlouvy  ale  zmiňovaly  téţ  moţnost  nahrazení 

národních  příspěvků  systémem  vlastních  zdrojů,  neboť  se  instituce  ES  snaţily 

zbavit  finanční  závislosti  na  vládách  členských  států.  K zavedení  systému 

vlastních  zdrojů  došlo  na  zasedání  Evropské  rady  v  Lucemburku  roku  1970. 

Systém vlastních zdrojů se skládal ze tří pilířů, z nichţ první dva jsou označovány 

jako  tradiční  vlastní  zdroje  a  členské  státy  si  z nich  nechávají  25 %  na  pokrytí 

inkasních nákladů:  

dávky uvalené v rámci společné zemědělské politiky (SZP) na zemědělské 

produkty dováţené do ES ze třetích zemí a dávky vybírané od producentů 

cukru,  

cla na zboţí vstupující do ES podléhající společnému celnímu sazebníku,  

procento  daně  z přidané  hodnoty  (DPH)  odvedené  z harmonizovaného 

vyměřovacího základu DPH jednotlivých členských států. To znamená, ţe 

platba DPH do rozpočtu EU není odváděna jasně stanoveným procentem