Geodetická příručka - část I

Obr. 4.1 Schéma vodorovného úhlu a vyznačení osnovy směrů v jedné poloze dale-
kohledu 

4.1.1 

Měření ve více skupinách 

Je  založeno  na měření  vodorovných  směrů  v  obou  polohách  dalekohledu        (obr. 
4.2). Jednotlivé úhly lze vypočítat  z rozdílu příslušných směrů ψi. Tato metoda je 
základní metodou při určování bodů polohového pole a většiny měření.  

Obr. 4.2 Měření osnovy směrů v první a druhé poloze dalekohledu 

4.1.1.1  Příprava přístroje na stanovisku 

Provede se centrace (podle požadované přesnosti pomocí olovnice nebo opticky), 
horizontace,  zaostření  záměrného  obrazce  a  zaostření  odečítacího  mikroskopu. 
Těsně před měřením se protočí několikrát alhidádou kolem osy (ve směru příštího 
měření),  aby  docházelo  k  plynulému  a  lehkému  otáčení  přístroje  při  měření  a 
zkontroluje se centrace a horizontace přístroje. 

4.1.1.2  Analýza postupu 

V osnově směrů se vybere jeden vhodný směr jako počáteční, na který se zpravidla 
nastavuje  v  první  řadě  nulové  čtení.  Počáteční  směr  musí  být  dobře  viditelný  a 
dostatečně osvětlen po celou dobu observace. Postupně se zaměřují všechny směry 
osnovy v první řadě ve směru pohybu ručiček hodinových. Měření řady končí opět 
na  počátečním  směru.  Toto  čtení  se  musí  shodovat  v  rámci  měřických  chyb  se 
čtením  počátečním.  Dále  následuje  druhá  měřická  řada.  Po  proložení  do  druhé 
polohy se dalekohledem zacílí znovu na počáteční směr, kdy se čtení na vodorov-
ném  kruhu  samo  změní  o  200  gon.  Postupně  se  měří  všechny  směry  osnovy  v 
opačném směru ( proti směru pohybu hodinových ručiček) a skončí se na počáteč-
ním směru. Přitom uzávěr skupiny vypočtený z průměru z obou řad měření u počá-
tečního a zároveň koncového směru by neměl překročit 2,5 násobek střední chyby 
teodolitu, ale tato hodnota se snadno překročí u kratších záměr