M01 - Základy petrografie

MINERÁL je anorganická homogenní látka, jejíž složení lze vyjádřit chemic-
kým vzorcem nebo značkou, skupenství převážně pevného, někdy i kapalného. 
Vzniká převážně  přirozenými pochody, nezávisle na lidské činnosti a organi-
zmu.  Lze ho makroskopicky charakterizovat řadou znaků, které odrážejí 
chemické, fyzikální a morfologické vlastnosti, typické pro daný minerál. Patří 
k nim především barva, štěpnost, tvrdost, hustota, lesk a habitus.  

Minerály se mohou dělit podle celé řady kriterií. Základní mineralogické čle-
nění minerálů vychází z jejich chemizmu a struktury. Pro praktické účely je 
důležité znát rozdělení minerálů na primární a sekundární.  

- 7 (63) - 

Geologie 

PRIMÁRNÍ

 minerály se dále dělí na:  

a.  hlavní (podstatné), které jsou přítomny nejčastěji v podstatném množ-

ství a při určování hornin mají rozhodující význam (dělí se na světlé a 
tmavé)  

b.  vedlejší (podružné), minerály se vyskytují v podružném množství a 

nemají pro klasifikaci horniny zásadní význam. V jiných horninách se 
mohou vyskytovat i v podstatném množství  

c.  akcesorické, jsou zastoupeny ve velmi malém množství (viditelné ob-

vykle pouze pod mikroskopem) 

SEKUNDÁRNÍ

 minerály jsou důležitými indikátory hydrotermálních přeměn 

nebo zvětrávání postihujících horniny a způsobující snižování jejich kvality z 
hlediska technických parametrů jako např. pevnosti, mrazuvzdornosti, nasáka-
vosti a obrusnosti. 

Přehled nejdůležitějších horninotvorných minerálů je v příloze 1 

- 8 (63) - 

Vznik, stáří a rozdělení hornin 

3  VZNIK, STÁŘÍ A ROZDĚLENÍ HORNIN 

Většina hornin, jak je známe, vzniká v přírodě celou řadou velmi rozmanitých 
procesů. Primárními horninami, které postupně začaly vznikat po zformování 
zemského tělesa v dávné geologické minulosti byly horniny magmatické, 
vzniklé postupným ochlazováním žhavé silikátové hmoty (magmatu) pod zem-
ským povrchem nebo na jeho povrchu (v tomto případě hovoříme o lávě, i 
když se jedná o stejnou hmotu).Pod povrchem pak vznikaly horniny plutonické 
neboli intruzívní. Tuhnutím a případnou krystalizací lávy na povrchu Země 
vznikaly horniny vulkanické neboli extruzívní. Velmi rozmanitými procesy 
zvětrávání (rozrušování, degradace) hornin na povrchu Země vzniklo množství 
materiálu, který mohl být přemisťován různými činiteli do jiných prostor, kde 
následně sedimentoval (usazoval se) a vznikalo tak velké množství sedimen-
tárních, jak nezpevněných, tak postupem času i zpevněných hornin. Pokud se 
horninový materiál libovolného původu dostal do podmínek zvýšené teploty, 
tlaku  či účinku dalších metamorfních faktorů (typicky k tomu dochází pohy-
bem litosférických desek, kdy je horninový materiál zatlačován do větších 
hloubek nebo se žhavé magma prostupující podél zlomů dostane do kontaktu 
nebo blízkosti již existujících hornin) vzniká třetí základní typ hornin zemské 
kůry, a to horniny metamorfované. Přechodným typem hornin, které v příro-
dě vznikají pak jsou horniny označované jako vulkanoklastické nebo pyro-
klastické, vzniklé po vyvržení žhavého vulkanického (sopečného) materiálu z 
kráteru vulkánu (např. vulkanický popel). Tento materiál je klasifikačně na 
pomezí hornin magmatických a sedimentárních. Zvláštním typem hornin jsou 
pak i akumulace zvětralého horninového materiálu, který ovšem nebyl přemís-
těn (tzv. eluvia), které označujeme jako horniny reziduální.