M01 - Základy petrografie

FYLIT 
FYLITICKÁ 
BŘIDLICE 

Přev

láda
jíc

í v

elik

os

t z

rna (mm) 

 
 
 
 
 
 
60 
 
 
 
 
 
2 
 
 
 
 
 
 
 
0,06 
 
 
 
 
 
0,002 

Ve

lm

i je
mn

o-

zrn

né

Velmi 
jemnozrnný 
TUF 

 
 
 
 
RHYO-
LIT 

 TRACHYT 

(FONOLIT) 

 
 
 
 
AN-
DESIT 
 

 
 
 
 
BASALT 

 
 
 
 
 
 
PYRO-
XENIT 
 
PERI-
DOTIT 

Luti
ty (ale
urity
 a

 p

elity

) 

JÍLOVITO- 
PRACHO-
VITÁ 
BŘIDLI-
CE: 
štípatelná 

JÍLOVEC: 
50% velmi 
jemnozrnných 
součástí 

SL

ÍN

O

VE

C

KALCI-
SILTIT 
KŘÍDA 
(psací) 
KALCI-
LUTIT 
 

MYLONIT 

Ve

lm

i je
mn

o-

zrn

né

 
 
 
 
 
 
60 
 
 
 
 
 
2 
 
 
 
 
 
 
 
0,06 
 
 
 
 
 
0,002 

Přev

láda
jíc

í v

elik

os

t z

rna (mm) 

Sk

lov

ité

Am

orf

ní 

 
 
VULKANICKÁ SKLA 

Křemité 
horniny 
ROHOVEC 
PAZOUREK 
 
Kaustobiolity 
LIGNIT 
UHLÍ 

Sk

lo

vit

é 

Am

orf

ní 

- 12 (63) - 

Magmatické horniny 

4  MAGMATICKÉ HORNINY 

4.1 

Vznik magmatických hornin 

Magmatické (vyvřelé) horniny vznikají krystalizací přirozené silikátové tave-
niny označované jako magma. Podle toho, v jakých podmínkách k této krysta-
lizaci dochází, se magmatické horniny rozdělují na horniny intruzivní (vzniklé 
pod zemským povrchem) a extruzivní (vzniklé na zemském povrchu). Vlivem 
tepelné energie pocházející z nitra Země nebo pohybem litosférických desek 
(částí zemské kůry) může docházet až k roztavení hornin a ke vzniku tzv. 
magmatického krbu (akumulace magmatu hluboko pod zemským povrchem), 
jehož následným ochlazením a ztuhnutím může vzniknout pluton (těleso o ob-
jemu řádově několik stovek až tisíců km

3 složitého tvaru).  

Pokud magma zůstane v hloubce uvnitř zemské kůry, dochází vlivem různého 
výchozího chemizmu nebo různou  diferenciací magmatu  během pozvolného 
ochlazování, ke vzniku různých typů intruzivních magmatických hornin. Díky 
dlouhotrvající krystalizaci (řádově miliony let) se plutonické horniny vyznačují 
makroskopicky zrnitou hmotou a všesměrnou strukturou. Velikost minerálů se 
zpravidla pohybuje od několika milimetrů až do několika centimetrů.  

Má-li magma možnost prostupovat podél tektonických zlomů směrem k zem-
skému povrchu, vznikají v případě utuhnutí magmatu v puklinách deskovitá 
tělesa různé mocnosti. Tato se někdy nazývají žilnými horninami, protože ně-
kdy vytvářejí složité systémy připomínajícími cévní systém v lidském těle. 
Srovnání je však částečně zavádějící. Tvar těchto těles je většinu deskovitý a 
ne trubkovitý. Strukturní a minerální variabilita těchto hornin komplikuje jejich 
určení. Snadno se určují tzv. „in situ“ tj. přímo na místě jejich vzniku v horni-
novém masívu (jsou patrny zřetelné „pásy“ jiné horniny). Jejich mocnost je 
většinou několik desítek cm. Obtížně je lze ale určit, pokud vzorky nejprve 
odebereme a jejich určení provádíme až v laboratoři, tzn. bez geologického 
kontextu k okolnímu horninovému prostředí.