M01 - Základy petrografie

•  intermediární (obsah SiO2 - 52 až 65 %), které prakticky křemen neob-

sahují nebo jen v nepatrném množství. Běžnými intermediárními horni-
nami jsou syenit nebo diorit.  

•  bazické (obsah SiO2 - 44 až 52 %) horniny jsou bezkřemenné, bohaté na 

tmavé minerály jako je amfibol, pyroxen, olivín.  

•  ultrabazické (obsah SiO2 - pod 44%) jsou složeny výhradně z tmavých 

minerálů.  

Klasifikace založené na celkovém chemizmu jsou účelné jen pro některé typy 
hornin, zvláště pro vulkanity a pro řešení genetických problémů.  

Pro účel hrubšího makroskopického určování je výhodné vycházet z rozdělení 
magmatických hornin na základě hlediska genetického a podle obsahu křeme-
ne, typu živců a množství foidů, jak je znázorněno v tab. 4.  

- 17 (63) - 

Geologie 

Tab. 4 Přehled vybraných typů magmatických hornin rozdělených na základě geneze a minerálního složení. Pro jednotlivé kategorie jsou uvedeny typické 
struktury a horninotvorné minerály. Horniny napsané drobně kurzívou nejsou probírány pro jejich malé rozšíření.

Horniny s
k

řemenem 

Horniny bez k

řemene nebo s jeho

podružným množstvím 

 Horniny s 

foidy 

Minerály hlavní: 

K-živec

sv

ětlé 

k

řemen  

plagioklasy

(kyselé)

K-živec

plagioklasy

(kyselé)

plagioklasy

(andezín)

plagioklasy

(bazické)

K-Na živce

foidy

tmavé

muskovit

biotit

amfiboly

pyroxeny 

biotit

amfiboly

pyroxeny 

amfiboly

pyroxeny

biotit 

pyroxeny

amfiboly  

olivín

amfiboly

pyroxeny

biotit

olivín  

Minerály akcesorické 

turmalín

pyrit 

zeolity 

zeolity

magnetit

analcim 

(v t

ěšinitu) 

magnetit 

Typické struktury 

P

ůvod  

porfyrická s makroskopicky celistvou základní 
hmotou, pórovitá, velmi jemn

ě zrnitá nebo mak-

roskopicky celistvá, fluidální, sklovitá

Extruzívní 

ryolit (liparit) 

trachyt  

andezit  

bazalt (

čedič) 

melafyr

diabas

fonolit (zn