Pojmenování a popis zemin podle ČSN EN ISO 14668-1
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Stejně jako u hornin skalních je znalost geneze jednotlivých typů zemin vodítkem pro odhad vlastností základové půdy, zejména její proměnlivosti.
Barva
se určuje vždy za přirozené vlhkosti, na čerstvém řezu a při denním světle. Používají se základní barevné odstíny, smíšená barva se vyjadřuje jejich kombinací a převládající tón tvoří základ přívlastku, navíc lze použít přívlastky „světlá“, „tmavá“.
Velikost a tvar zrn
Velikost zrn se stanoví odhadem nebo měřením a procentuálním zastoupením podle tab.2. Dalším znakem je stupeň zaoblení klastických částic, k odhadu se používá vizuální škály podle tab.3.
Tab. 3. Škála pro odhad tvaru klastických zrn.
Petrografické složení
se určuje geologickými metodami a názvy přítomných minerálů, popř. hornin spolu s možnými povlaky musí být zahrnuty v popisu zeminy.
Textura
Se zřetelem na mechanické vlastnosti zeminy se zeminy považují za homogenní nebo heterogenní. Nestejnorodost může být jak horizontální, tak i vertikální.
Vlhkost
se stanoví odhadem, rozeznává se zemina vyschlá, zavlhlá, vlhká a mokrá.
Konzistence (U SOUDRŽNÝCH ZEMIN)
Vlastnosti zemin výrazně ovlivňuje obsah jílových minerálů. Podle toho, v jakém množství jsou jílové minerály zastoupeny a jaký typ jílového minerálu je přítomen, je voda v zemině vázána různými silami, a tak pří stejné vlhkosti mohou mít zeminy různou konzistenci. Obecně lze říci, že při zvyšující se vlhkosti jemnozrnné zeminy se mění její konzistenční stav.Jednotlivé konzistenční stavy jsou normativně odděleny (ČSN 72 1013, 72 1014) tzv. konzistenčními mezemi. Pro každou zeminu nastává přechod z jednoho konzistenčního stavu do druhého při jiných hodnotách konzistenčních mezí, tedy při různých, pro danou zeminu charakteristických vlhkostech.
Tab.4. Konzistenční stavy a konzistenční meze.
Ve stavu tekutém se zemina protlačuje v sevřené pěsti mezi prsty.
Stav plastický se rozděluje na stav měkce plastický, kdy zeminu lze lehce hnísti, a stav tuze plastický, kdy ze zeminy lze tvarovat válečky o průměru 3 mm.
Při stavu pevném se tyto válečky vytvarovat již nepodaří, protože se drobí.
Ve stavu tvrdém je zemina tehdy, je- li vlhkost tak nízká, že voda v zemině se stahuje kapilárními i sorpčními silami, což se projevuje tak, že zemina se chová jako křehká hmota, kterou lze rozbíjet na kusy a makroskopicky se toto projevuje světlou barvou.
Ulehlost (U NESOUDRŽNÝCH ZEMIN)
Ulehlost zásadně ovlivňuje mechanické vlastnosti nesoudržných zemin.
Podle ulehlosti lze v poli nesoudržné zeminy popsat jako:
ulehlé, kladou značný odpor při rozpojování
středně ulehlé, lze je rozpojovat snadno
kypré, lze těžit lopatou nebo nabrat rukou
Obsah humusu a organických látek
se makroskopicky projevuje tmavohnědou, šedou až černou barvou zeminy a zápachem.