Pojmenování a popis zemin podle ČSN EN ISO 14668-1

Klasifikace zemin je založena na jejich zrnitostním složení, u jemnozrnných zemin, pokud obsahují více než 15% částic menších než 0,06mm, přistupuje plasticita. Dle ČSN 73 1001 se rozlišují tyto základní skupiny zemin:

• jemnozrnné zeminy (skupina F s osmi třídami F1 až F8)

• písčité zeminy (skupina S s třídami S1 až S5)

• štěrkovité zeminy (skupina G s třídami G1 až G5)

Jemnozrnné zeminy jsou často označovány jako zeminy soudržné, písčité a štěrkovité zeminy jako zeminy nesoudržné.

Samostatnou skupinu tzv. zvláštních zemin tvoří organické zeminy (s doplňujícím písmenem O), prosedavé zeminy (T) a jiné druhy zvláštních zemin (U).

zemina nesoudržná soudržná znaky a vlastnosti 1.název + + 2. původ x x 3. barva + + 4. velikost zrn + x 5. tvar zrn + x 6. petrografické složení + x 7. textura x + 8. vlhkost x - 9. konzistence - ++ 10. ulehlost ++ - 11. obsah organických látek + + 12. obsah Ca CO3 X + 13. obsah přimísenin + + 14. objemová nastálost - x

význam symbolů: - nepopisuje se

x popisuje se podle možnosti

+ vždy se popisuje

++ popisuje se podrobně se zvýšenou pozorností

Tab. 1. Popisné charakteristiky a vlastnosti zemin.

Základem inženýrsko geologické klasifikace zemin je mezinárodní klasifikace USCS. Z tohoto klasifikačního systému vychází i ČSN 72 1001 Pojmenování a popis hornin v inženýrské geologii a ČSN 73 1001 Základová půda pod plošnými základy.

Název

Název zeminy stanovíme na základě makroskopického popisu posouzením její zrnitosti.

Při makroskopickém posuzování zrnitosti se zemina rozprostře na ploše a velikosti částic ve vzorku se porovnají se zrnitostní šablonou podle tab. 2.

velikost zrn v mm označení zeminy pod 0.002 jíl 0.002-0.06 prach 0.06-0.2 písek jemný 0.2-0.6 střední 0.6-2.0 hrubý 2.0-6.0 štěrk drobný 6.0-20 střední 20-60 hrubý 60-200 kameny nad 200 balvany

Tab. 2. Velikosti zrn pro jednotlivé skupiny zemin.

Základní názvy pro zeminy jsou:jíl, prach, hlína, písek, štěrk, kameny, balvany. Pojmenování lze dále rozšířit přívlastky (viz příklady).

Původ

Součástí makroskopického popisu je i údaj o genezi zeminy ( zpravidla se uvádí v závorce za názvem zeminy), pokud je možné genezi zjistit. Podle způsobu vzniku rozlišujeme dvě základní skupiny zemin:

• reziduální zeminy, které vznikly zvětráváním matečné horniny různého typu na zemském povrchu bez dodatečného přemístění. Tyto zeminy jsou označovány jako eluvia nebo zvětralinový plášť. Patří sem různé typy sutí a hlín.

• sedimentární zeminy, na jejichž vzniku se kromě procesu zvětrávání podílel i transport a sedimentace v jiném typu přírodního prostředí. Podle transportního média se tyto dále dělí na:

• aluviální, naplavené sedimenty říčních niv (bahnité a bahnitopísčité sedimenty inundačních území)

• deluviální, svahové sedimenty jako produkty gravitačních pohybu na svazích a proluviální sedimenty jako produkty přívalových proudů ( hlíny, štěrky, písky, kamenité sutě)

• eolické, váté sedimenty, vzniklé činností větru (váté písky, spraše)

• fluviální, říční sedimenty (štěrky, písky, hlíny)

• glaciální, ledovcové sedimenty (sedimenty morén, rozmanité frakcí a typem)

• marinní, mořské sedimenty (převážná většina sedimentů, štěrky, písky, jíly, bahna)