M03 - Radiační defektoskopie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
3.3 Kombinované radiometrické soupravy
V dnešní době se stále častěji dostává do popředí požadavek současného měře-
ní objemové hmotnosti a vlhkosti stavebních materiálů, aby se při jednom mě-
ření získalo více údajů o vlastnostech materiálu. (Kromě objemové hmotnosti a
vlhkosti se dá určit i suchá objemová hmotnost, procento vlhkosti a míra zhut-
nění materiálu). Konstrukčně jsou kombinované radiometrické soupravy řešeny
obdobně jako radiometrické soupravy povrchové a hloubkové. Obsahují zvlášť
zdroj rychlých neutronů ( nejčastěji Am + Be ) a zářič gama ( nejčastěji Cs
137). Detektor může být opět bud jeden (scintilační), kterým je možno rozlišit
údaje od zpomalených neutronů a od záření gama, anebo dva – zvlášť pro kaž-
dý druh záření.
3.4 Kalibrace radiometrických souprav
Přesnost vyhodnocování radiometrického měření je ve velké míře závislá na
sestavení kalibrační křivky. Kalibrační křivka vyjadřuje graficky závislost mezi
četností impulsů udávanou detekční jednotkou a objemovou hmotností nebo
vlhkostí materiálu . Obecně platí, že při rostoucí objemové hmotnosti materiálu
Obr. 3.6 Schéma radiometrické sou-
pravy (w) povrchové (1 – neutronový
zářič, 2 – detektor pomalých neutro-
nů, 3 – výstup k vyhodnocovací jed-
notce, 4 – předzesilovač, 5 –přepravní
kryt neutronového zářiče)
Obr. 3.7 Kombinovaná radiometrická
souprava hloubková (1 – gamazářič,
2 – detektor záření gama, 3 – stínění
mezi zářičem a detektorem, 4 – ne-
utronový zářič, 5 – detektor pomalých
neutronů, 6 - výstup k vyhodnocovací
jednotce, 7 – předzesilovač, 8 - pře-
pravní kryt gamazářiče, 9 - přepravní
kryt neutronového zářiče)
-
(48) -
- 27 (48) -
klesá četnost impulsů (zmenšuje se počet zaznamenaných fotonů záření gama a
při rostoucí objemové vlhkosti roste i četnost impulsů (zvětšuje se počet za-
znamenaných pomalých neutronů. Metoda a zkušební postup, při získávání
hodnot pro kalibrační křivku musí být stejné, jak tomu bude při určování obje-
mové hmotnosti, popř. objemové vlhkosti v praxi. Objemová hmotnost popř.
objemová vlhkost materiálů používaných pro konstrukci kalibrační křivky se
musí měnit v rozsahu, který přesahuje hodnoty objemové hmotnosti, popř.
objemové vlhkosti zkoušených materiálů. Materiály používané pro kalibraci
musí mít objemovou hmotnost, popř. objemovou vlhkost rovnoměrnou v celém
objemu. K vytvoření kalibračního vztahu je třeba měření na nejméně sedmi
vzorcích nezávislých, rozdílných, ale o známých objemových hmotnostech,
popř.objemových vlhkostech.
Jednotlivé body kalibrační křivky lze získat v nádobách se zeminami, betono-
vou směsí nebo jiným sypkým materiálem, který se v průběhu kalibrace zhut-
ňuje. Jiný způsob kalibrace pro objemovou hmotnost je zhotovení bloků buď
z přirozeného homogenního materiálu o známé objemové hmotnosti a vlhkosti
( žula, vápenec, pískovec), nebo pro objemovou vlhkost na blocích složených
z vrstev materiálu s vysokým obsahem vodíku, prokládaných vrstvami hliníku.
Používání bloků je výhodné, protože jsou trvalé a po vhodné povrchové úpravě
tvoří stabilní reference objemové hmotnosti nebo objemové vlhkosti.