BO01 - Cvičení 4 - Zatížení konstrukcí

γf = 1,2. 

 
 
 Diferenciace 

výpočtových hodnot podle sledovaného mezního stavu 

 
  1. skupina mezních stavů (mezní stavy únosnosti) představuje zřícení konstrukce 
v důsledku vyčerpání pevnosti materiálu, ztráty stability polohy apod. Tzn. pokud 
nenastane mezní stav únosnosti, tak je zajištěna samotná existence konstrukce. 
  Při výpočtu podle 1. skupiny mezních stavů se používá extrémní výpočtové zatíže-
ní, jež je dáno vztahem 
    Fdu = γfu · Fn . 

 Pravděpodobnost vzniku mezního stavu únosnosti je řádově v tisícinách procenta; 
součinitel zatížení v mnoha případech 

γfu > 1,0 (podrobnosti jsou v normě pro zatíže-

ní). 
 
  2. skupina mezních stavů (mezní stavy použitelnosti) představuje ohrožení provo-
zuschopnosti (funkčnosti) konstrukce v důsledku nadměrných deformací. Tzn. po-
kud nenastane mezní stav použitelnosti, tak je zajištěn nerušený provoz konstrukce. 
  Při výpočtu podle 2. skupiny mezních stavů se používá provozní výpočtové zatíže-
ní, jež je dáno vztahem 
    Fds = γfs · Fn . 

 Pravděpodobnost vzniku mezního stavu použitelnosti je řádově v procentech; sou-
činitel zatížení ve většině případů 

γfs = 1,0 (podrobnosti jsou v normách pro navrho-

vání). 
 
 
 
 

– 5 – 

 Poznámka 

– 

Často se při zpracování statických výpočtů setkáváme se zjednoduše-

ním pojmů a značek. Uvádí se (ne zcela přesně), že pro výpočet mezního stavu po-
užitelnosti bereme zatížení normové Fn (tzn. charakteristiky Fds a γfs vypouštíme) a 
pro výpočet mezního stavu únosnosti bereme zatížení výpočtové Fd = γf · Fn (tzn. vy-
pouštíme adjektivum „extrémní“ a u symbolů Fdu a γfu vynecháváme index u). Toho-

to zjednodušení budeme užívat i v dalším výkladu. 
 
 
  Některé druhy zatížení  
 Tíha