M02 - Zdravotní inženýrství

- 48 (48) - 

biofilmové reaktory podle typu nosiče a podle způsobu jeho kontaktu s odpadní 
vodou  a  případně  se  vzduchem.  Biofilmové  reaktory  můžeme  rozdělit  do 
následujících základních skupin. 

1)  Zkrápěné biologické kolony (tzv. biofiltry) 

2)  Ponořené biologické kolony 

a)  s pevným ložem 
b)  s expandovaným a fluidizovaným ložem 

3)  Rotační biofilmové reaktory 

a)  rotační diskové reaktory (RDR) 
b)  rotační klecové reaktory 

4)  Reaktory s kombinovanou kultivací biomasy 

a)  systémy, kde je nosič biofilmu mimo aktivační nádrž 
b)  systémy, kde nosič biofilmu je umístěn do aktivační nádrže 

C.  Biologické stabilizační nádrže 

Stabilizační  nádrže  (rybníky)  patří  mezi  nejjednodušší  a  nejlevnější  zařízení 
pro  biologické  čištění  odpadních  vod.  Dnes  rozeznáváme  různé  typy  a  druhy 
stabilizačních  nádrží  podle  účelu  a  způsobu  provozování.  Používá  se  jich 
především pro malé zdroje odpadních vod splaškových i průmyslových. 

2.5.5.2 

Anaerobní čistírenské procesy 

Rozklad organických látek za anaerobních podmínek je výslednicí součinnosti 
několika  mikrobiálních  skupin,  jejichž  metabolické  procesy  na  sebe  navazují. 
Produkty  metabolizmu  jedné  skupiny  jsou  substrátem  pro  skupinu  další. 
Počátek  rozkladu  biopolymerů  probíhá  procesem  hydrolýzy  (účast  H2O). 
Fermentační  stupeň  rozkladu  nazýváme  acidogenezí.  Významné  postavení 
v procesu  methanizace  má  kyselina  octová.  Procesy,  které  vedou  k její 
produkci  metabolizmem  fakultativně  aerobních  bakterií  se  nazývají 
acetogeneze.  Kyselina  octová  může  vznikat  již  v průběhu  acidogeneze. 
Variantně  může  vznikat  vedle  kyseliny  octové  i vodík.  Procesy  vedoucí 
k produkci látek, které jsou substrátem pro methanogenní bakterie, se nazývají 
předmethanizační fází rozkladného procesu.