M04 - Bezpečnost operačního systému a síťové komunikace

• zajišťují důvěrnost (přístup k obsahu mají pouze oprávněné osoby),

• zajišťují integritu (zabezpečení správnosti, kompletnosti a neporušenosti

informací),

• zajišťují dostupnosti,

• zajišťují nepopiratelnosti (prokazatelnost původu informace).

Předpokládejme, že existuje výchozí konečná množina symbolů (znaků), ze
kterých jsou tvořeny základní prvky komunikace (slova). Množinu symbolů
označíme jako abecedu A = a1, a2, a3, a4, . . . , an. V běžném lidském pohledu
je všem jasné, co si pod abecedou představíme. V počítačovém měřítku může
být abecedou např. tabulka ASCII nebo Unicode. Výchozím komunikačním
prvkem je slovo, které je složeno z konečného počtu znaků. Zřejmě existuje
konečná množina slov, která lze ze znaků konečné abecedy vytvořit. Označme
ji jako prostor zpráv S(A).

Kódování je vzájemně jednoznačné zobrazení z jednoho prostoru zpráv do
druhého

F : S(A) → S(B).

(1)

Z obecnějšího pohledu nepředstavuje kódování prostředek jak skrýt skutečný
obsah původní zprávy. Snahou kódování je naopak převedení zprávy do for-
mátu, který je přijatelný pro určitý komunikační kanál (Morseova abeceda),
umožňuje digitální zpracování (ASCII, Unicode) nebo zjednodušuje identifikaci
objektu (kód ISBN, rodné číslo). Pokud bychom chtěli kódování použít pro
utajení informace, musíme utajit algoritmus změny obsahu. Naopak šifrování,
jak dále uvidíme, používá obecně známé metody a neznámým parametrem
zabezpečení konkrétní informace je šifrovací klíč.

Poznámka:

Speciální kódy používané v počítačové komunikaci jsou vyba-

veny mechanismy pro opravu obsahu informace.

17

Informatika

Označíme-li původní otevřenou podobu zprávy jako OZ, vzniká kódováním
skrytá informace ST (skrytý text)

ST = F (OT ).

(2)

Současně existuje inverzní postup dekódování, který umožňuje rekonstrukci
původního obsahu