M04 - Bezpečnost operačního systému a síťové komunikace

OT = F

−1(ST ).

(3)

Při kódování je zobrazení F pouze funkcí obsahu zprávy. Není závislé na žád-
ném dalším parametru. Pokud se tento předpoklad změní a do procesu utajení
vstupuje parametr, pak mluvíme o šifrování. Parametr šifrování se obvykle
označuje jako klíč. Výše uvedené vztahy lze pro šifrování formálně upravit

ST = F (K1, OT ),

(4)

a dešifrování

OT = F

−1(K

2, ST ).

(5)

Pokud jsou klíče K1, K2 ve dvou předchozích rovnicích shodné, označuje se šif-
rování jako symetrické. Jsou-li klíče různé, hovoříme o asymetrickém šifrování.
Konstrukcí kryptografických algoritmů, protokolů a jejich implementací se za-
bývá kryptografie. Analýzou algoritmů, hledáním slabin a prověřováním zrani-
telnosti je předmětem kryptoanalýzy. Cílem kryptoanalýzy může být zlepšení
vlastností algoritmu nebo naopak pouze jeho prolomení. Kryptografie a krypto-
analýza představují dvě disciplíny vědního odvětví, které má název kryptologie.
Současná kryptologie se opírá o silné matematické zázemí. Steganografie se za-
bývá skrýváním informace. V klasickém pojetí může být jako příklad uveden
neviditelný inkoust nebo skrývání zprávy do okolního textu. Digitálně uložené
informace poskytuje daleko širší prostor pro takové ukrývání a umožňuje do
sebe přidávanou zprávu snadněji rozprostřít. Steganografie využívá nedokona-
losti lidských smyslů.

Poznámka:

Luštění šifer má tři fáze – identifikace šifry, prolomení a nasta-

vení algoritmu. První fáze představuje zjištění o jaký šifrovací algoritmus se
jedná. Ve druhé fázi se odhalují jednotlivé prvky algoritmu.

5.1.

Klasické kryptografické metody

Klasické kryptografické metody se rozdělují do těchto skupin:

• transpoziční šifry,

• substituční šifry,

• kombinace transpozičních a substitučních algoritmů,

• kódovací knihy.