M05 - Provádění omítek

Životnost omítek může nepříznivě ovlivnit nevhodně použitá povrchová úprava 
na  bázi  disperzních    omítek  nebo  nátěrů  s  vysokým  difuzním  odporem. 
Důležité  je  vyřešit  přídržnost  povrchové  vrstvy  k  vysoce  hydrofobizovaným 
sanačním  omítkám.  Je  třeba  případným  zdrsněním  povrchu  sanační    omítky 
zvětšit měrný povrch a tak zvýšit mechanické spojení těchto vrstev. Vzhledem 
k  možnému  zvýšení  difuzního  odporu  lze  rovněž  doporučit  vyhýbat  se 
penetračním  nátěrům.Jako  fasádní  barvy  s  dobrou  paropropustností  můžeme 
použít  barvy  vápenné,  silikátové  nebo  silikonové,  které  však  na  památkově 
chráněných  historických  objektech  mohou  působit  příliš  uměle,  protože 
prakticky nestárnou. 

Každý  stavební  materiál  má  svou  rovnovážnou  vlhkost  při  určité  teplotě  a 
vlhkosti  vzduchu.  Při  relativní  vlhkosti  ovzduší  70  %  je  hmotnostní  vlhkost 
pálených cihel cca 0,6 %. Je třeba si uvědomit, že vlhkost vápenné malty je 2 x 
a cementové malty až 4 x větší. Při určování vlhkosti ve zdivu lze klasifikovat 
vlhkost těmito kritérii: 

menší než 4,0 %  = vlhkost nízká, nedochází k destrukci omítek mrazem 

4,0 - 7,5 %  = vlhkost zvýšená 

7,5 - 10,0 % = vlhkost vysoká 

více než 10,0 % = vlhkost velmi vysoká 

Při  použití  vhodných  sanačních  omítek  by  vlhkost  měla  po  dvou  letech 
poklesnout  pod  5  %  hmotnostní  vlhkosti.  Ke  zvyšování  vlhkosti  přispívá 
rovněž nedostatečné větrání, zastínění objektu stromy a popínavými rostlinami, 
nepříznivé  změny  klimatických  poměrů  vně  i  uvnitř  objektu,  případně  změna 
paropropustnosti  podlah,  ale  i  velké  parotěsné  plochy  v  bezprostředním  okolí 
objektu (jako jsou lité asfalty apod.).