M08 - Procesy vnitřní a dokončovací - malby

Cementové  omítky  nejsou  vhodným  podkladem  pro  malby,  neboť  obsahují 
látky, které narušují barvy a pojiva. Jejich nepříznivé vlastnosti se dají zmírnit 
tak, že se několikrát omývají slabým roztokem kyseliny solné a potom se dobře 
opláchnou  vodou.  Lze  použít  též  kyselinu  fluorokřemičitou  a  fluátové  soli, 
které zlepšují vlastnosti omítky. 

Nové  sádrové  omítky  se  upravují,  až  když  jsou  úplně  suché.  Vybrousí  se 
jemným skelným papírem a napouští horkou fermeží. Pak se všechny trhlinky 

Technologie staveb II - Modul 9 

- 12 (17) - 

vyrovnají  lakovým  tmelem  a  udělá  se  druhý  nátěr  fermežovou  barvou  bílou, 
která  chrání  sádrovou  omítku  před  zvětráním.  Staré  malby  všeho  druhu  se 
omývají  vodou,  seškrabují  ocelovou  stěrkou  a  zbytky  v pórech  omítky  se 
vymývají  krátkou  štětkou.  Tím  se  odstraní  ze  stěn  i  prach,  špína  
a  choroboplodné  zárodky.  Pak  se  vyrovnají  nerovnosti  sádrou,  uhladí  se 
štětkou  namočenou  ve  vodě  a  po  zatvrdnutí  se  obrousí  skelným  papírem. 
Zvětralé omítky se pačokují směsí vápenného mléka s mýdlem, kaseinem nebo 
fermežovým olejem. 

Mají-li  se  malovat  zakouřené  místnosti  (po  požáru  apod.)  izolují  se  stěny  
a  strop  od  nové  malby  látkou,  která  na  nich  utvoří  pevný  podklad  a  zabrání 
prorážení dehtových látek přes malbu. Jako izolační vrstva slouží např. nátěr ze 
směsi  vápna  a  mýdla,  nebo ze směsi  vápna a tuku, oleje, mléka nebo kaseinu. 
Touto směsí se natřou povrchy dvakrát, přičemž se do druhého nátěru přidá asi 
10%  denaturovaného  lihu, aby  zmizely rezavé  a  hnědé  skvrny.  Pro  tento  účel 
jsou však dnes na trhu i průmyslově vyráběné speciální prostředky.