M09 - Procesy vnitřní a dokončovací - nátěry

•  oprava chyb ve dřevě (např. vyvrtání suků, jejich vyplnění a zatmelení), 

•  odstranění zbytků pryskyřice,  
•  broušení,  

•  případné moření a barvení nebo napouštění fermeží. 

Skleněný  podklad  je  dostatečně  rovný,  hladký  a  nenasákavý.  Před  nátěrem  je 
zapotřebí  z podkladu  odstranit  povrchové  nečistoty  a  mastnotu.  Nečistoty  se 
odstraňují mechanicky, mastnotu lihovými přípravky nebo plavenou křídou. 

U  minerálních  podkladů  je  důležité,  aby  byly  čisté,  soudržné,  hladké  a  co 
nejméně  alkalické.  Soudržnost  se  předpokládá  (zvláště  u  venkovních  omítek) 
alespoň 0,25 MPa.  

Jako vhodné se pro úpravy nátěrem považují tyto podklady:  

•  vápenocementové a cementové omítky,  
•  beton,  

•  neglazurovaná keramiky,  

•  dřevotřískové a sádrokartonové desky.  

Podklad  musí  být  chemicky  neutrální  a  zkarbonizovaný.  Jinak  může  dojít  ke 
změnám  v barevném  odstínu,  snížení  přilnavosti  a  vápenným  výkvětům.  Vliv 
alkality na nátěry se dá omezit např. penetračním kopolymerním nátěrem. 

2.5 

Zhotovení nátěru 

V praxi je obvykle nutné provést nátěr z několika nátěrových vrstev, nejčastěji 
tří  až  pěti.  Jednotlivé  druhy  vrstev  mají  odlišné  funkce  a  podle  toho  i  různý 
způsob provedení. 

2.5.1  Vrstvy nátěru 

Podle pořadí nanášení se jednotlivé vrstvy rozlišují takto: 

•  Napouštěcí vrstvy. Dělají se jen na nový porézní podklad, jako je dřevo, 

cihly, omítky apod. Napouštěcí hmota, např. fermež, vsákne do průlinek 
podkladního materiálu, takže nevytváří souvislý film. Zajišťuje přilnavost 
celého nátěru k podkladu.