M09 - Procesy vnitřní a dokončovací - nátěry

•  Základní vrstvy. Nanášejí se jako první nátěr na hladký podklad, např. na 

kovy. Zamezují dočasně korozi podkladu a zajišťují přilnavost dalšího 
nátěru ke konstrukci. 

•  Vyrovnávací vrstvy. Nanášejí se na napouštěcí nebo základní vrstvu  

a slouží k eliminaci nerovnosti plochy. Patří sem všechny druhy tmelení. 

Technologie staveb II – Modul 10 

- 8 (13) - 

•  Podkladní (krycí) vrstvy. Zajišťují neporéznost nátěru a připravují co 

nejhladší plochy pod poslední – vrchní nátěr. Aby nátěr nebyl porézní, 
vytváří se nanesením nejméně čtyř vrstev. Pórovitost nátěru souvisí 
s fyzikálním zasycháním nátěrových hmot. Póry vznikají při difuzi 
ředidlových par z filmu a umožňují, aby vlhkost prostředí pronikala až 
k natíranému podkladu. Tomu zabraňujeme právě překrýváním 
jednotlivých vrstev nátěru. 

•  Vrchní vrstva. Musí odolávat namáhání, kterému je nátěr vystaven. Chrání 

všechny předcházející vrstvy a tím i natíraný předmět. 

2.5.2  Příprava nátěrových hmot 

Nátěrové  hmoty  mají  mít teplotu pracoviště a předmětu, který  má  být  natírán. 
Za  optimální  hodnotu  se  považuje  teplota  15  –  25  °C.  Důležité  je  dokonalé 
rozmíšení 

barvy.  Ředění 

lze  provádět 

jen  předepsanými  ředidly, 

odpovídajícími  druhu  nátěrové  hmoty.  Pracovní  konzistence  se  určuje  podle 
způsobu  nanášení  nátěru  na  podklad.  Konzistence  (viskozita)  se  udává 
v sekundách, za které vyteče obsah měrné nádoby otvorem o průměru 4 mm při 
teplotě 24 °C. 

Tak např. tato doba činí: 

•  pro natírání štětcem