M09 - Procesy vnitřní a dokončovací - nátěry

2.2 

Konečné úpravy povrchů – nátěry 

Úpravy povrchů natíráním tvoří široký a technicky i ekonomicky závažný úsek 
povrchových  úprav  v procesu  výstavby  či  obnovy  budov.  Slouží  především 
k ochraně  konstrukcí  proti  nepříznivým  vlivům  prostředí.  Patří  sem  zejména 
nátěry  dřevěných  i  ocelových  oken  a  dveří,  zámečnických  a  klempířských 
výrobků, nosných ocelových konstrukcí a částečně i omítek. 

2.3 

Základní nátěrové hmoty 

Pojem  „nátěrové  hmoty“  označuje  souhrn  všech  druhů  výrobků,  které  se 
používají k natírání. Jsou to tekuté až polotuhé látky, které se po nanesení na 
povrch předmětu změní zasycháním v pevnou souvislou vrstvu, tzv. film. 

Podle funkce, která se od nátěru očekává, se řídí i volba nátěrové hmoty a také 
její  složení.  Z hlediska  stavební  výroby  je  nátěrová  hmota  polotovarem  ke 
zhotovení nátěru. 

Nátěr  je  hotový,  ucelený  ochranný  povlak,  vzniklý  nanesením  obvykle 
několika nátěrových vrstev. 

Nátěrové hmoty se zásadně rozdělují na: 

•  Transparentní, které zanechávají průhledný film (fermež, laky, emulze) 

•  Pigmentované, které vytvářejí krycí barevný film. Jsou to nátěrové barvy 

(fermežové, syntetické, disperzní) a tmely. 

Označení  nátěrových  hmot  vyplývá  z jejich  podstaty  a  účelu.  Jsou  rozděleny  do 
8 skupin,  z nichž  každá  zahrnuje  řadu  různých  druhů.  Jednotlivé  skupiny  se  liší 
slovním označením, které je odvozeno od základní suroviny použité k jejich výrobě.