5 Fyzikální veličiny

Vysoké učení technické v Brně                                                                                         Grant FRVŠ č. 1840/2002 

1 

FYZIKÁLNÍ VELIČINY A JEJICH JEDNOTKY 

Hlavním zdrojem poznatků ve fyzice (jako ostatně v každé přírodní vědě) je pozorování 

a pokus.  Základním  úkolem  při  tom  je  měření  fyzikálních  veličin.  Termín  fyzikální  veličina 
obvykle  popisuje  některou  konkrétní  vlastnost  zkoumaného  objektu,  příp.  jeho  stav.    Tak 
například  moment  setrvačnosti  J  je  mírou  setrvačných  vlastností  tělesa  v rotaci  kolem  dané 
osy. 

Fyzikální veličiny jsou dvojího charakteru1: 
Veličiny  extenzivní  neboli  tzv.  množství,  které  popisují  kvantitativní  vlastnosti  těles 

(soustav). Jejich základní vlastností je aditivnost – při skládání těles ve složitější soustavy se 
tyto  veličiny  sečítají.  Mezi  extenzivní  veličiny  patří  hmotnost,  náboj,  délka,  teplo  aj.  Při 
měření extenzivní veličiny se zvolí určitá její hodnota za jednotku a pak se srovnává, kolikrát 
je měřená veličina větší nebo menší než tato jednotka. 

Veličiny intenzivní neboli stavové, které popisují kvalitativní, jakostní vlastnosti těles 

(soustav). Pro stavové veličiny je typické, že při skládání těles jednodušších ve složitější se 
vzájemně  vyrovnávají.  Při  určování  jejich  velikosti  je  nutno  postupovat  jinak,  než 
u extenzivních veličin. U veličin intenzivních se nejprve stanoví stupnice jednotlivých stavů, 
které přiřadíme čísla. Při vlastním měření pak zjišťujeme, s kterou hodnotou na této stupnici 
souhlasí stav měřené veličiny. Stupnici zpravidla definujeme tak, že různé stavy jednoznačně 
přiřadíme  k  velikosti  určité  veličiny  extenzivní  -  např.  teplotní  stupnici  definujeme  tak,  že 
teplota  je  přímo  úměrná  objemu  určitého  množství  látky.  Příkladem  intenzivní  veličiny  je 
teplota, tlak, potenciál aj.