3 Elektrostatické pole

V roce  1826   G.  S.  Ohm   (1787-1854)  stanovil  vztah  mezi  proudem  a elektrickým 

napětím. Koeficient úměrnosti nazval odpor vodiče. Zákony proudu ve větvících se obvodech 
formuloval v roce 1847  G. R. Kirchhoff  (1824-1887). 

Zásluhu  na  dalším  rozvoji  názorů  a poznatků  o elektřině  a magnetismu  má  anglický 

fyzik  M. Faraday  (1791-1867) svým objevem elektromagnetické indukce v r. 1831. Kromě 
vyslovení  zákona elektromagnetické  indukce  se  zasloužil  o zavedení  představy existence 
elektrického pole, prostřednictvím něhož na sebe silově působí elektrické náboje.  

Vysoké učení technické v Brně                                                                                         Grant FRVŠ č. 1840/2002 
 

2 

Faradayovy  poznatky  matematicky  zformuloval  a dále  rozvinul  r. 1863  skotský  fyzik 

 J. C. Maxwell   (1831-1879)  v rovnicích,  které byly  po  něm  pojmenovány.  Maxwellovy 
rovnice  vyjadřují  souvislost mezi  elektrickým  a magnetickým  polem.  Maxwell  ve  své  teorii 
používá pojem elektromagnetického pole, které má část elektrickou a magnetickou. Ve svých 
důsledcích dala Maxwellova teorie základ teorii elektromagnetických vln, jejichž existenci se 
podařilo r. 1887 dokázat německému fyzikovi  H. Hertzovi  (1857-1894). Maxwellova teorie 
rovněž  dala  základ  vzniku  elektromagnetické teorii  světla,  čímž  byla  dokázána  souvislost 
mezi  elektřinou, magnetismem  a optikou.  Závěrem  lze  říci,  že  Maxwellova  teorie 
elektromagnetického pole je dodnes základem mnoha elektrotechnických oborů.