3 Elektrostatické pole
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
K většímu rozvoji experimentálního zkoumání obou jevů dochází až v 18. století.
Kvantitativní vyšetřování elektrických a magnetických jevů provedl v r. 1785 francouzský
fyzik Ch. A. Coulomb (1736-1806). Zkoumal síly působící mezi elektrickými náboji
a magnetickými póly a dospěl k zákonům formálně obdobným Newtonovu gravitačnímu
zákonu. Vzájemné silové účinky elektrických nábojů nebo magnetických pólů byly
vysvětlovány „působením na dálku“. O objevení elektrického proudu se zasloužil r. 1790
italský lékař L. Galvani (1737-1798). Na základě jeho objevu byl pak A. Voltou (1745-
1827) sestrojen první zdroj elektrického proudu, který se na počest Galvaniho nazývá
galvanickým článkem.
Elektrické a magnetické jevy byly až do počátku 19. století zkoumány izolovaně a byly
považovány za odlišné. V r. 1819 uveřejnil dánský fyzik H. Ch. Oersted (1777-1851)
pojednání o silovém působení obvodu, jímž protéká elektrický proud, na magnetku a ukázal
tím vzájemnou souvislost elektrických a magnetických jevů. Na Oerstedův objev navázal
J. B. Biot (1774-1862) a F. Savart (1791-1841), kteří objevili zákon magnetického
působení proudového elementu zobecněný později P. S. Laplacem (1749-1827).
Velký význam pro objasnění souvislostí mezi elektrickými a magnetickými jevy měly
pokusy, které prováděl v letech 1820-1825 francouzský fyzik A. M. Ampère (1775-1836).
Na základě svých pokusů ukázal, že vodič protékaný proudem má stejné silové účinky jako
permanentní magnet. Mnohé z Ampèrových představ a zákonů jím vyjádřených platí dodnes.