Mikroprocesory - Skripta

implementuje instrukční soubor procesoru. Mezi jeho nejdůležitější bloky patří: 

  Registr  instrukcí,  který  uchovává  operační  kód  instrukce  po  dobu  jejího 

vykonávání. 

  Dekodér  instrukcí  dekóduje  operační  kód  a  generuje  řídící  signály  pro  ostatní 

obvody  procesoru i pro vnější okolí (paměti, periferie, …). 

  Čítač instrukcí (Program Counter, PC). Ukazuje na adresu v paměti prováděné 

instrukce resp. její části (operační kód, operand, …). Jeho hodnota je nastavována 
signály  z dekodéru  instrukcí.  Při  sekvenčního  provádění  programu  je  hodnota 
v čítači instrukcí postupně inkrementována. V případě instrukcí větvení programu 
(skoky,  volání  podprogramu,  návrat  z  podprogramu)  nebo  volání  či  návratu 
z přerušení  je  programový  čítač  naplněn  adresou  cíle  skoku,  adresou  začátku 
podprogramu, návratovou adresou nebo adresou návratu z podprogramu (obvykle 
adresa instrukce následující za instrukcí volání podprogramu). Při obsluze žádosti 
o přerušení je do programového čítače uložena adresa začátku přerušovací rutiny 
obvykle dodaná řadičem přerušení. 

Aritmeticko-logická  jednotka,  registry  a  řadič  spolu  tvoří  základní  jednotku  (CPU  - 

Central  Processing  Unit),  označovanou  také  jako  procesor.    S rozvojem  technologie  výroby 
integrovaných obvodů se podařilo na konci 60. let integrovat na jednom čipu všechny obvody 
procesoru. Vznikl tak mikroprocesor. 

Operační paměť (někdy nazývaná hlavní paměť) počítače slouží pro uložení instrukcí a 

dat. Instrukce jsou příkazy k provedení základních operací počítače (např. sečtení dvou čísel). 
Data mohou být buď numerická - čísla nebo nenumerická. Nenumerická data mohou být např. 
řetězce (posloupnosti písmen, číslic a jiných znaků), pravdivostní hodnoty true a false, obrazové 
informace (obsahují barvu a jas jednotlivých bodů obrazu), atd.. V současných počítačích jsou 
všechny instrukce a data kódovány binárně.