Mikroprocesory - Skripta

Souhrn  všech  instrukcí  procesoru  je  označován  jako  operační  kód,  instrukční  sada, 

nebo také strojový jazyk. Každý typ CPU má svůj vlastní operační kód. 

Pozor: v literatuře bývá často pojmem operační kód ve skutečnosti myšlen operační znak. 
U některých typů procesorů mají všechny strojové instrukce stejný počet bitů, u jiných je 

počet bitů závislý na typu instrukce. Procesory dělíme na: 

  Procesory s konstantní délkou instrukčního slova. Výhodou je jednodušší konstrukce 

procesoru, zejména řadiče, což umožňuje např. implementovat více pracovních registrů. 

  Procesory s proměnnou délkou instrukčního slova. Některé instrukce mohou být krátké, 

šetří se paměťový prostor. Nevýhodou je složitější konstrukce procesoru. 

3.1.4.1  Typy instrukcí 
 
 
3.1.4.2  Počet adres v instrukci 

V instrukci mohou být obsaženy následující informace: 

1.  Jaká  operace  se  má  provést  (součet,  logické  AND,  skok,  …).  Typ  operace  je  

zakódován do binárního čísla,  které nazýváme operační znak.  

2.  Kde získat operandy - adresy operandů. 

3.  Kam uložit výsledek  - adresa pro uložení výsledku. 

4.  Kde se má pokračovat, tj. adresa následující vykonávané instrukce.  

 
Pěti  adresové  instrukce.  Instrukce,  která  explicitně  obsahuje  všechny  výše  uvedené 

informace musí obsahovat 5 adres a má formát: 

Mikroprocesory 

11 

Operační 
znak 

Výsledek 

Operand 1 

Operand 2  Podmínka 

Adresa 
následující 
instrukce 
při  splnění 
podmínky. 
 

Adresa 
následující 
instrukce 
při 
nesplnění 
podmínky. 
 

Kód 

Adresa 

Adresa 

Adresa 

Kód 

Adresa 

Adresa 

 
Příkladem instrukce s 5 adresami může být instrukce: 
SUB  

[0],[1],[2],NZ,4,5