Mikroprocesory - Skripta

která odečte hodnotu uloženou na adrese 2 od hodnoty uložené na adrese 1 a výsledek 

následně uloží na adresu 0. Je-li výsledek operace 0, pokračuje se instrukcí na adrese 4, jinak 
se pokračuje instrukcí na adrese 5. 

Čistě explicitní vyjádření vede na příliš dlouhé instrukce a používalo se v počítačovém 

dávnověku. V dnešních mikroprocesorech se nepoužívá, protože např. při velikosti adresy 32 
bitů, by adresní část instrukce byla dlouhá 5*32=160 bitů. 

U  počítačů  založených  na  von  Neumannových  principech  (drtivá  většina  dnešních 

počítačů)  jsou  některé  informace  určeny  implicitně  architekturou  procesoru.  Implicitně  je 
určeno, že se instrukce provádí sekvenčně (postupně) tak, jak jsou za sebou uloženy v paměti. 
Sekvenční provádění instrukcí lze explicitně změnit  pouze pomocí instrukcí větvení (skoky, 
volání podprogramu), případně přerušení. 

Za účelem sekvenčního provádění instrukcí je procesor von Neumannova typu vybaven 

speciálním registrem nazývaným programový čítač (Program Counter, PC). Programový čítač 
obsahuje adresu instrukce, která se má načíst z operační paměti. Během provádění instrukce se 
nastaví na adresu následující instrukce. V případě, že není použita instrukce skoku se hodnota 
v PC  postupně  zvyšuje  o  hodnotu  odpovídající  délce  právě  čtené  instrukce.  Jestliže  má 
instrukce délku jednoho paměťového místa, je PC zvýšen o jedničku, pokud je instrukce delší, 
např. dvě paměťová místa, je PC zvýšen o dvojku.  

  
Tří adresové instrukce. 

OZ  a1  a2  a3 

Předpokládejme, že uspořádáme program sekvenčně, potom můžeme pevně (implicitně) 

stanovit,  že  při  nesplnění  podmínky,  bude  vykonávání  programu  pokračovat  následující 
instrukcí, tj. instrukcí ležící v paměti bezprostředně za prováděnou instrukcí. Procesor bude pak 
potřebovat dva speciální registry: