Mikroprocesory - Skripta

Abstrakce paměti. Každý proces má svůj vlastní adresový prostor. Jedná se o množinu 

logických adres, které proces může používat pro adresování paměti. Někdy jsou logické adresy 
také  označovány  jako  virtuální  adresy.  Tento  adresový  prostor  je  nezávislý  (oddělený)  na 
adresových prostorech ostatních procesů (s výjimkou případů, kdy procesy sdílí společnou část 
paměťového prostoru). Proces má dojem, jako by byl v paměti sám – má k dispozici abstraktní 
paměť, kterou má sám pro sebe.  

Množina všech logických adres generovaných procesem tvoří logický adresový prostor a 

množina všech fyzických adres odpovídajících těmto logickým adresám tvoří fyzický adresový 
prostor. 

Aby abstrakce paměti skutečně fungovala, musíme také zajistit, aby jeden proces vlivem 

chyby programátora nebo záměrně nemohl zasahovat do adresového prostoru jiného procesu 
nebo  jádra  OS.  Je  třeba  implementovat  ochranu  paměti.  I  tuto  činnost  zajišťuje  jednotka 
MMU. 

Pro vytváření abstrakce paměti byly vyvinuty následující metody správy paměti: 

  Spojitá alokace paměti 
  Segmentace 
  Stránkování 

6.1.1  Spojitá alokace paměti 

Jednou z nejjednodušších metod přidělování paměti více procesům je rozdělit fyzickou 

paměť na několik spojitých částí - sekcí. Každá sekce může obsahovat právě jeden proces.  

Oddělený  adresový  prostor  pro  každý  proces  je  zajištěn  pomocí  dvou  registrů  MMU. 

Bázový (relokační) registr obsahuje nejmenší přípustnou fyzickou adresu, kterou může proces 
používat. Je to adresa začátku sekce paměti přidělené procesu. Fyzická adresa se získá sečtením 
logické adresy generované instrukcí a obsahu bázového registru.