Mikroprocesory - Skripta

6.1.2  Segmentace 

Segmentace je mechanismus správy paměti, který odpovídá uživatelskému pohledu na 

paměť. Každý program obsahuje data (proměnné), instrukce (kód) a zásobník. Uvedené části 
programu mají své specifické vlastnosti a lze je považovat za relativně samostatné. Proto je lze 
od sebe oddělit a lze je ukládat do samostatných oblastí paměti, které nazýváme segmenty. 
Segmenty mohou mít různou délku. Např. program v jazyce C je možné rozdělit program na 
segment obsahující  instrukce, na segment obsahující  globální  proměnné  (datový  segment)  a 
segment obsahující zásobník (stack).  Dalšími segmenty mohou být např. segment obsahující 
instrukce  knihovních  funkcí  a  segment,  z něhož  se  bude  alokovat  dynamicky  přidělované 
paměť (halda). 

Elementy  uvnitř segmentu (proměnné, počáteční instrukce  funkcí) jsou  identifikovány 

jejich offsetem (počtem bytů od začátku segmentu).  Při segmentaci je logický adresový prostor 
tvořen kolekcí segmentů. Každý segment má jméno a délku.  Adresy jsou určeny dvojicí jméno 
segmentu a offset. Offset určuje posunutí (vzdálenost) daného paměťového místa od začátku 
segmentu (báze).  Při segmentaci je tedy logická adresa dvoudimenzionální. 

Aby se zjednodušila implementace, je každému segmentu přiřazeno číslo a na segment 

se odkazuje jeho číslem nikoli jménem. Logická adresa se pak skládá z dvojice: 

 <číslo segmentu; offset>. 

Jednotka  MMU  musí  transformovat  dvoudimenzionální  logickou  adresu  na  fyzickou 

adresu, která je jednodimenzionální. Číslo segmentu je uloženo v segmentovém registru, offset 
je  dán  efektivní  adresou  generovanou  instrukcí  na  základě  příslušného  adresovacího  módu.  
Mapování  dvoudimenzionální  logické  adresy  na  jednodimenzionální  fyzickou  adresu  lze 
provádět: